Stadion

Mapa stadionu

Podmínky používání

Současný stadion

Nachází se na Starém Brně v ulici Vojtové v blízkosti nemocnice U Milosrdných bratří, kterého dvoutřetinovým spoluvlastníkem pozemku je SK Moravská Slavia – fotbal. Dráha a sektory oštěpu , tyče, výšky, dálky a trojskoku mají povrch s umělým povrchem “Polytan”, v rovince 6 drah a po obvodě čtyřdráha dlouhá 400 m. Doskočiště skoku vysokého a skoku o tyči je nové. V roce 2005 byl vybudován zcela nový zděný objekt šaten s nekrytou tribunou.  O údržbu dráhy, sektory a naší části ochozů se několik let staral správce a atlet klubu Pavel Baběrád (1998-2001). V letech 2006-2007 byl správcem atletického areálu včetně šaten také atlet Josef Kašpar. Od konce října 2007 vykonává funkci atletického správce pan Lubomír Vystrčil.

Jak se dostanete ke stadionu

Městskou hromadnou dopravou od hlavního nádraží tramvají č.2 směr Modřice výstup na 5.zastávce. Autem od Prahy a Olomouce sjezd z dálnice – exit Mikulov, Znojmo, Wien – dále pokračovat směrem do města po ulici Vídeňské až na křižovatku s ulicemi Vinohrady a Vojtova – zde odbočit doprava na Vojtovu a po cca 100 m je hlavní brána stadionu. Autem od Svitav po ulici Hradecké, Žabovřeské, Kamenomlýnské, Bauerově a Poříčí k Fakultě architektury – zde odbočit doprava na Vídeňskou a po cca 400 m druhá odbočka doleva je ulice Vojtova. Autem od Bratislavy – z dálnice D2 na jejím ukončení v Brně – Komárově pokračovat na dálnici D1 směrem na Prahu a po cca 2 km je exit Mikulov, Znojmo, Wien – dále pokračovat obdobně jako od Prahy.

mapka

mapka

Kde jsme všude sportovali

V minulosti atleti mnohokrát byli nuceni měnit svůj stánek. První atletické začátky byly na vojenské cvičáku v Brně-Žabovřeskách.

V roce 1913-1914 se stěhoval klub ze starého původního hřiště, které se nacházelo na levé straně nynější ulice V táboře v Brně Žabovřeskách o kousek dál. Stavitel Bláha měl velkolepé plány na vybudování hřiště. Jednáno s akciovým pivovarem Světovarem v Plzni o postavení klubovního pavilonu, které vedl prokurista Špičák. Pivovar poskytl největší část prostředků na výstavbu , kde byly projektovány převlékárny, čítárna, klubovní místnost, sprchy a restaurace. Stavba měla být dokončena do sokolského sletu v červenci 1914. Stavbu prováděl stavitel Bláha, bohužel lhůtu nedodržel, pak přišla mobilizace, většina členů musela narukovat a stavba pro nedostatek finančních prostředků zůstala nedokončena. V době války nastala úplná stagnace sportovní činnosti. Jen pár členů výboru udržovalo klub alespoň podle jména při životě. Co chvíli byl některý z vedoucích funkcionářů volán na c.k. policejní ředitelství, vyslýchán, konány domovní prohlídky veškerý klubovní archiv prohledáván zda klub nevyvíjí protistátní velezrádnou činnost pod pláštíkem sportu. Klub kromě zbytků bariér, plotu a nedostavěného pavilonu neměl nic. Rekvizity, pokud je ještě klub měl, byly uloženy v provizorní kůlně na hřišti. Ta jedné noci byla neznámými pachateli vykradena. Koncem roku 1918 se členové klubu jeden po druhém navraceli ke klubovní práci. Bohužel nevrátili se všichni – řada z nich zůstala tam odkud není návratu. Klub měl za povinnost zaplatit ihned nájemné za hřiště za 4 roky jinak hrozila výpověď, spravit a doplnit plot, kterého byla již jen polovina o bariérách ani nemluvě.

Plot byl rozebrán a prkna z něho uložena v prázdném baráku vojenské správy. Připravovali jsme se na valnou hromadu roku 1919, která byla památná tím, že se na ní rozhodlo o novém hřišti v Pisárkách. Této byl přítomen poslanec ČR pan Vavrečka, který upozornil, že Moravská Slavia by se mohla ucházet o pronájem obecního pozemku v Pisárkách kde bývalo hřiště D.F.C.

Výbor klubu ustanovil zvláštní “hřišťovou” komisi. Jakmile pominuly jarní deště, bylo přikročeno na hřišti v Táboře ihned k postavení plotu, zhotoveny lavice a provizorní bariéra, k dokončení pavilonu se nepřistoupilo neboť se jednalo o novém hřišti. Během jednání o hřiště vyskytli se totiž nepředvídané překážky. Po nastěhování do Pisárek v domnění, že celý pozemek patří obci dali jsme se do práce. Z nenadání se přihlásili ještě dva majitelé pozemků a to Německý dům a Brünnerr Schützenverein. Tato skutečnost ohrozila tehdejší záměry. Zásluhou Ing.Theimra se zjistilo, že šlo o záhadný odprodej obecního pozemku Německému domu čímž kup se stal sporným a vznikl spor, který se dostal před Nejvyšší soud a rozsudek dopadl ve prospěch obce. Výbor se dlouho zabýval otázkou co s nedostavěným pavilonem na hřišti V táboře. Po mnoha návrzích přijata nabídka stavitele Hrdiny, aby si pavilon rozebral a materiál ponechal v náhradu za postavení kompletní bariéry kolem celého hřiště v Pisárkách. Ostatní zařízení jako plot, bariéry a lavice prodány SK Sparta Královo Pole. Tímto bylo staré hřiště odbyto a přistoupilo se k pracím na novém hřišti.

Nové pisárecké hřiště leželo v překrásné poloze v parku vedle lesa, břehu řeky Svratky. Po převzetí však bylo tvrdé, struskou vydlážděné, neoplocené a bez všeho zařízení. Nejdříve byl postaven plot z drátěného pletiva, aby se nenarušila krásná přírodní scenérie. V roce 1921 zřízeny bariéry, tribuna pro 600 osob, převlékárny, sprchy a provedeno odvodnění celého prostoru drenáží. Pak přistoupeno k úpravě vlastního hřiště a atletické dráhy. Provedením celého stavebního programu získalo hřiště při své krásné přirozené poloze tak, že bylo jedním z nejkrásnějších a nejzdravějších hřišť v republice a co hlavní, vybudováno vlastní silou. Stadion byl vybudován podle projektu Ing.Rudolfa Fleitchera se 400 m dlouhou škvárovou dráhou a hledištěm pro 7 000 diváků, kde byl správcem populární pan R. Malinger. Stadion byl otevřen v roce 1919, později rozšířili dráhu na šestiproudou a vydrželi tam, až do roku 1939. Právě tam zakládala Moravská Slavia, kterou nikdo nenazval jinak než “Morenda” slávu svých atletů. /Nyní je stadion v Pisárkách v majetku České republiky a je užíváno Vojenskou akademií Brno/.

V říjnu 1931 bylo na hřišti Moravské Slavie Brno v Pisárkách dosaženo vůbec prvního světového rekordu v atletice mužů v utkání ČSR-Rakousko ve vrhu koulí František Douda výkonem 16,04 m.

S příchodem německých okupantů dostala Moravská Slavia výpověď z Pisárek, aby se do nich již nikdy nevrátila. Zajímavostí té doby je málo známý fakt, že v této věci vedl klub soudní spor s německou okupační správou, který vyhrál a náhradou za Pisárky získal pozemek v královopolské cihelně a 100 tisíc Kč na výstavbu sportoviště. V neuvěřitelně krátké době zde vybudovala stadion a již v roce 1940 se začíná na novém stadionu v Králově Poli, trénovat a závodit. Klub na atletice míval i návštěvy převyšující 10 000 diváků. V roce 1949 byla Moravská Slavia jako buržoazní klub politickými orgány likvidována a její členstvo a majetek převedeno do GZ Královo Pole.

V roce 1966 po znovu obnovení pokračovala Moravská Slavia v budovatelském díle Slovanu Staré Brno, se kterým se v únoru tohoto roku sloučila. V té době tu bylo fotbalové hřiště s atletickou dráhou 400 m.

Jednalo se o hřiště, které na přelomu století vybudoval německý sportovní klub Altbrünner Sport Gemeinschaft (ASG), na pozemku bývalého starobrněnského hřbitova, rozkládajícího se přes cestu od kláštera Milosrdných bratří, při silnici vedoucí do Vídně. ASG byl skromný, vybudoval spíše hřišťátko než hřiště, mělo však atletickou dráhu necelých 300 m, a patřilo mezi starobrněnskými sportovišti mezi nejskromnější. Co se výstavby sportovišť týká, přestihlo Staré Brno nejen městské centrum, ale široké jeho okolí. Neboť oblast, kde se hřiště stavěla, byla už tehdy určena výletům a procházkám, topila se v zeleni a navíc tu byla širá rovina, která umožňovala stavět s minimální námahou. V roce 1945 byla všechna sportoviště ve velmi špatném stavu, nejhůře na tom však bylo atletické zařízení ASG. V roce 1945 zdědili napolo zničený stadion v Pisárkách (na němž prožila Moravská Slavia mezi dvěma válkami své nejslavnější období) vojáci a hřišťátko ASG atleti Včely Brno. Hřiště upravili, na dráze pořádali dost závodů, začali tu růst atleti vrcholné výkonnosti (David, Tošnar, Pospíšil a jiní). V roce 1949 však atletická Včela zanikla (atletické špičky přešly do ATK Praha), hřiště zdědil Slovan ÚNV (Ústřední národní výbor) Brno. Tehdy bylo v Brně takřka 100 závodních sokolských jednot, Slovany byly pak ustanovovány při správních úřadech. V roce 1955 se však ukázalo, ža tak vysoký počet jednot je neúnosný a na stalo údobí slučování malých TJ do větších. Zhruba z 10 brněnských Slovanů zbyl jeden Slovan Staré Brno. V roce 1956 byl stadion upraven tak, aby vyhovoval fotbalu a atletice.

Od tohoto roku byla věnována dráze a sektorům pouze minimální údržba o velkých opravách nemohla být řeč.

Konečně v roce 1989 byla zahájena dlouho slibovaná rekonstrukce fotbalového hřiště a spolu s ním i dráhy a sektorů. Toto stálo atletické funkcionáře mnoho nervů a dohadů, neboť byl velký problém, aby bylo prosazeno vybudování vodního příkopu. Největší šok nastal, když jsme po přeměření s trenérem Nemetzem zjistili, že v cílové rovince zbylo místo pouze pro 5 drah z původních šesti. Obratem jsme to urgovali a bylo nám řečeno: “Vždyť už jsou uloženy obrubníky. Když si je teda vykopete tak vám to dáme podle vašeho”. Během hodiny byly z rovinky vnitřní obrubníky pryč a díky tomu si naše dráha v rovince uchovala 6 drah a po obvodě má 4. V roce 1990 byla zprovozněna dráha ovšem sektory – s výjimkou sektoru dálky a trojskoku rekonstruovaného v letech 2002 – 2004 – čekaly na pokládku umělého povrchu.  V roce 1993 dochází k rozdělení tehdejší SK Moravské Slavie v jejímž rámci atleti působili na jednotlivé samostatné sportovní kluby. Atletický oddíl získává právní subjektivitu a stává se spolumajitelem stadionu na Vojtové ulici. Toto období přináší klubu nové možnosti samostatnost a hospodaření s vlastními prostředky se v krátké době pozitivně projevují na vybavení stadionu. Rozběžiště skoku vysokého bylo pokryto gumovými čtverci, rovněž tak i rozběh skoku dalekého a trojskoku – ten byl v letech 2002-2004 komletně rekonstruován a byl na něm položen povrch značky MONDO.  Zakoupeno bylo 6 kompletních sad sprinterských překážek, startovní bloky, nové nářadí a náčiní /koule, disky, oštěpy, stopky, laťky/ zakoupeno doskočiště skoku vysokého a vyrobeny byly překážka vodního příkopu a suché překážky na 3 km. Ze staré plechové garáže byla upravena nářaďovna a úschovna sprinterských překážek a ostatního atletického nářadí a náčiní, včetně materiálu a nářadí pro údržbu. Odkoupeny byly vyřazené UNIMO buňky a silniční panely od Lachemy Brno. S těmi se původně počítalo pro výstavbu šatnového komplexu. Jeho realizace se však ukázala jako finančně a technicky nepřiměřeně náročná a proto od ní bylo upuštěno.

V roce 2005 byl vybudován zcela nový zděný objekt šaten s nekrytou tribunou za necelých 6 mil.Kč.  Nový objekt výrazně zlepšil uživatelské parametry našeho stadionu.

1.listopadu 2006 bylo slavnostní předání atletické dráhy po rekonstrukci do provozu kdy na dráhu a sektory byl položen umělý povrch typ Polytan v hodnotě 13 mil.Kč, vyjma rozběhu dálky a trojskoku na který byl o dva roky dříve položen umělý povrch Mondo.

24.ledna 2013 proběhla kolaudace přístavby atletických šaten na Vojtovéod 19.října do

9.listopadu 2015 provedla firma EKKL retoping atletické dráhy a sektorů.

Atletičtí správcové Moravské Slavie Brno

Stadion v Pisárkách :

Zetka (neznámá data)
Hromek (neznámá data)
1935  – 1939 Robert Malinger *1901, 1960

klub hostoval na stadionu Sokola Brno I (od podzimu již na stadionu v Kr. Poli)

1940

Stadion v Králově Poli :

1940  1946 Robert Malinger *1901, 1960

Stadion na Vojtově :

1994 – 1997 Lubomír Vystrčil *29.04.1951 Brno
1998  (asi měsíc)     Ivan Strážnický *31.03.1941 Brno
1998 – 2001 Pavel Baběrád *16.12.1962 Brno
2002 – 2005 Bez správce
2006 – červen 2007 Josef Kašpar *04.01.1945 Brno
červenec-srpen 2007 Ing. Jaroslav Kallab *23.10.1941
od konce října 2007 Lubomír Vystrčil *29.04.1951 Brno

Stadion po rekonstrukci šaten po položení umělého povrchu

QR Code Business Card