Historie klubu

Historie atletiky v Moravské Slavii

Počátkem minulého století narůstala obliba sportu jako zábavy přístupné všem vrstvám společnosti. Stále více lidí sport ve volném čase provozovalo a hledalo v něm uplatnění. Celá řada nových sportů vznikala, a ty, které bylo možno již v té době považovat za tradiční, se výrazně rozšiřovaly. Zájemci o provozování sportu hledali možnosti, jak se ke sportování sdružovat a spojovat své síly. Proto v té době vznikaly zcela nové druhy spolků – sportovní kluby. Jedním z těchto sportovních klubů byl také v roce 1904 SK Moravská Slavia (24.10.) V převážně německém Brně byl jedním z prvních českých sportovních klubů a jeho inspirace starší a slavnější pražskou jmenovkyní byla patrná i z jeho názvu, který si v různých obměnách udržel dodnes. Klub vznikl jako sportovní spolek studentů tehdejší české techniky – dnešního Vysokého učení technického v Brně – a jeho prvním předsedou byl tehdejší rektor techniky profesor architekt Bertl. I přes tuto skutečnost nebyl nikdy výslovně univerzitním klubem, postupem času se vazby na vysokoškolské prostředí utlumily a klub se vyprofiloval jako personálně i hospodářsky nezávislý spolek. V počátcích historie klubu provozovali jeho členové jen několik základních sportů – fotbal, tenis a šerm.

Dnes je již obtížné pochopit, že před sto lety byly i takovéto sporty provozovány převážně na volném prostranství, s velmi primitivními rekvizitami a jen se základní znalostí sportovních pravidel. Díky postupně vzrůstajícímu zájmu o sport mohly ale sportovní kluby již záhy po svém vzniku rozšiřovat nabídku provozovaných sportovních odvětví také o další sporty. Právě postupný nárůst členů SK Moravská Slavia projevujících zájem o lehkou atletiku vedl nejprve k tomu, že toto sportovní odvětví začalo být provozováno v rámci fotbalového odboru v průběhu roku 1907. Není známo, kdo byl jmenovitě iniciátorem vzniku samostatného atletického odboru. Ať již to byl kdokoliv, zasloužil se o to, že dne 27.ledna 1908 byl vznik atletického odboru schválen výborem SK Moravská Slavia. Předsedou přípravného výboru se stává profesor Jaroslav Karásek, agilní středoškolský pedagog a propagátor sportu. Činnost odboru se rozbíhala pomalu a výbor atletického odboru byl zvolen až v dubnu 1909. Ve výboru zasedali prof. Karásek, prof. Pouchlý, Ladislav Pěta, Vladimír Valenta-Bechyňský a Vlad.  Sach. Přesto se již v té době objevují jména některých klubových borců ve sportovních výsledcích – Becker, Lešek a především Vladimír Valenta-Bechyňský přezdívaný „Orlík“, startující v závodě Běchovice – Praha a taktéž na hodinovce v Praze. V roce 1909 uspořádal atletický odbor středoškolský pětiboj a klubovní závody. Při nich zvítězil Péťa v chůzi, Dvořáček ve skoku dalekém a všechny běhy vyhrál E. Hašek. Atleti Moravské Slavie se rovněž zapojili do činnosti České amatérské atletické unie.

V roce 1910 dne 26. května pořádají atleti Moravské Slavie první mezinárodní závody – a v nich dosahují výborné výkony diskaři. Vítězí Luntzer z PTK Prešpurk nyní Bratislava s výkonem 40,10 m, a druhé místo obsazuje olympijský medailista dr. František Janda-Suk výkonem 39,80 m. Výkonnost závodníků stoupala a brzo se řada atletů klubu dokázala prosadit i v konkurenci závodníků ostatních českých a moravských atletických klubů. Již v roce 1911 vytvořil závodník klubu český rekord – byl jím František Hejtmánek, který hodil oštěpem do vzdálenosti 52,78 m. Tento výkon dosáhl na soutěži v Praze dne 4.6.1911. V té době se ještě stále používal styl hodu, při kterém se oštep držel na jeho konci. V dnešní době obvyklý úchop se prosadil až později. Hejtmánek v průběhu celého roku 1911 svůj rekord 4 x zlepšil až na konečných 56,11 m dosažených opět v Praze dne 2.7.1911. Další atlet klubu – chodec Jaroslav Pokorný – dosáhl v následujícím roce 1912 v chodecké hodinovce výsledku 9945 m.

V roce 1912 zakládají atleti Moravské Slavie memoriál družstev redaktora K. Kaufmanna – Kaufmannův pohár. Ten byl věnován památce příznivce moravského sportu. První ročník vyhrálo družstvo SK Slavia Praha. Kaufmannův pohár získal největší věhlas ve dvacátých letech. V té době se také atleti Moravské Slavie zasloužili o jedinečný primát.

Atletický odbor Moravské Slavie se zasloužil také o rozvoj plaveckého sportu. Dne 10.srpna 1913 byly v Brně konány první veřejné plavecké závody na řece Svratce u komínského splavu a jejich pořadatelem byl právě lehkoatletický odbor.

Dne 12.října 1913 uspořádal klub v Brně první atletické závody žen na našem území. Závody proběhly v rámci fotbalového utkání na stadionu „Laudonka“ v prostoru dnešní ulice Tábor v Brně – Králově Poli. Závodilo se v běhu na 100 y a 300 m a tyto závody jsou významné i tím, že na nich zahájila svoji úspěšnou závodní kariéru Marie Divíšková.

S vypuknutím první světové války v roce 1914 je klubová činnost utlumena. Nemalá část členů je povolána do armády. A řada z těch, kteří odešli do války, se z bojišť již nevrátila. Nevrátil se ani jednatel atletického odboru K.V.Červinka, mladý básník a spisovatel. Jeho nedokončený román „ASK“ (Akademický sportovní klub, v němž se víceméně skrývá SK Moravská Slavia) měl být oslavou sportu. Červinka však padl ve svých 24 letech na italské frontě v roce 1915.

Po skončení první světové války nastává období velkého rozmachu atletiky v Moravské Slavii, které trvá s přestávkami až do roku 1945. Přitom obnovení činnosti v roce 1919 rozhodně nebylo snadné. Také v řadách odboru si válečné běsnění vybralo svoji daň. Zbylí členové však již v průběhu roku obnovují činnost odboru a řeší především otázku sportoviště, neboť hřiště v Táboře je v dezolátním stavu a klub je dlužen za nájem pozemku. Jako malý zázrak se v té situaci objevila možnost převzít hřiště někdejšího D.F.C. v Brně v Pisárkách. Po krátkých sporech o vlastnictví pozemku uzavírá klub nájemní smlouvu na pozemek v Pisárkách a buduje zde jedno z nejkrásnějších atletických hřišť v nově vzniklé republice. Nájemní smlouva byla sjednána na 99 let. Ve své době se jednalo o velmi moderní areál a atletika zde byla provozována až do roku 1939, kdy hřiště zabrala okupační německá správa.

Od roku 1919 je Moravská Slavie také členem Československé amatérské atletické unie (ČsAAU) jako jeden z 19 klubů na území tehdejšího Československa. Řada funkcionářů Moravské Slavie zastává v průběhu 20., 30. a 40. let funkce v ČsAAU a to jak na úrovni jeho vedení, tak i na úrovni jeho nižších článků.

V průbehu roku 1919 je také obnovena samotná sportovní činnost atletů Moravské Slavie a předsedou atletického odboru se stává Karel Divíšek. Divíšek byl průkopníkem sportu v pravém slova smyslu a je možno jej bez nadsázky označit za prvního významného funkcionáře atletického odboru. Po propagačních závodech, ve kterých startovali např. bratři Haškové, Schück, Řezanina a jiní, je prvním významnějším závodem „Všesportovní slavnost Moravské Slavie“ pořádaná 6.-8.září 1919 na novém hřišti v Pisárkách. Z roku 1919 také pochází ročenka. (nejstarší je Sportovní publikace Zpráva o činnosti SK Mor. Slavie za rok 1908, ve které se píše, že náš klub předkládá členstvu a veřejnosti  poprvé od svého založení (SK v říjnu 1904) tištěnou výroční zprávu. O atletice se píše: Lehká atletika nepřišla u nás ještě k řádnému řešení a dosud se může vykázati pouze několika vážnými atlety, z  nichž Vlad. Bechyňský, populární kdysi vítěz „maratonu rakouského“ startoval na hodinovce „Sportu a her“ v Praze. Poté následuje Sportovní publikace Zpráva o činnosti SK Mor. Slavie za rok 1909 jejíž součástí jsou statě o jednotlivých odborech). Atleti také vyhráli Kaufmannův pohár, který byl po I. světové válce mnohokrát zkouškou sil našich atletických klubů a v němž vítězili již před I. světovou válkou.

Počátkem roku 1920 zakládají atleti klubu tradici závodu, který v době mezi oběma světovými válkami získal značnou popularitu. Tento závod se poprvé konal 22.února 1920 jako Přespolní běh Moravské Slavie, v dalších letech se pak konal pod názvem „Běh Brnem“.  Prvním vítězem je Jaroslav Kříž, který však proslul v dalších letech nikoliv jako atlet, ale jako fotbalista. Téhož roku je klub pořadatelem utkání žen v atletice Brno – Paříž. Počátek 20. let je spojen na sportovním poli s výbornými výkony sprinterů na 100 m Eduarda Haška (11,0 s v roce 1920) či Antonína Svobody – Tarzana (10,9 s v roce 1922 – český rekord). Eduard Hašek byl také  prvním brněnským olympionikem – startoval v roce 1920 na OH v Antverpách.

Rok 1921 je rokem výrazného zlepšení podmínek na novém hřišti v Pisárkách. Jsou postaveny kryté tribuny pro 600 diváků, bariéry, převlékárny a sprchy. Bylo také provedeno odvodnění celého povrchu drenáží. Atleti Moravské Slavie startují na Masarykových hrách v Praze. Hejtmánek vítězí v oštěpu  a Antoním  Svoboda byl druhý na 100 m.

V průběhu roku 1922 atleti Moravské Slavie zajíždějí na zájezdy do moravských měst, ve kterých v soubojích s dalšími moravskými atlety popularizují moravskou atletiku. Při jednom z takovýchto zájezdů zaběhl Svoboda 100 m za 10,9 s. Svoboda také reprezentoval v utkání proti Rakousku a vybojoval vítězství na 100 m. Také Hejtmánek reprezentoval v tomto utkání ČSR, když zvítězil v oštěpu. Eliška Křížová vytvořila  rekord ČSR ve skoku vysokém výkonem 136 cm.

Opět zásluhou Moravské Slavie vzniká pěkná dlouhá tradice lesních běhů. Tak jako Běh Brnem sezónu      začínal, listopadový lesní běh Moravské Slavie v krásném prostředí pisáreckých lesů v okolí jejího hřiště ji končil.

Atletický odbor SK Moravská Slavia zakládá další z významných brněnských atletických akcí v období mezi světovými válkami – štafetu Brnem. Koná se poprvé v roce 1923. V Pisárkách  startuje americký sprinter Padock. Na pisáreckém stadionu se také koná utkání Brno – Paříž v atletice žen. Dalším českým rekordmanem z řad členů Moravské Slavie se stává Bohuš Fleischer a to na 200 m výkonem 22,4 s. Rok 1923 je také rokem ve kterém se v řadách členů klubu objevuje poprvé jméno Jaroslava Vykoupila, významného závodníka, trenéra a činovníka. Pozdější předseda atletického ústředí (po přestěhování do Prahy) se tehdy zapsal do klubových tabulek skoku dalekého výkonem 678 cm. V letech 1923-1931 působil v Moravské Slavii.

Na VIII.Olympijských hrách v Paříži v roce 1924 z klubu startovali v hodu oštěpem Josef Svoboda-Tuřanský, na 100 m Bohuš Fleischer, a Antonín Svoboda-Tarzan, v pětiboji Antonín Svoboda-Tarzan.  Svoboda-Tuřanský v tomto roce dosáhl mj. výkonu na 110 m př. za 16,4 s a na 200 m za 22,6 s.

V roce 1925 se vedení atletického odboru ujímá rada Evžen Brož – další významný činovník v historii klubu. V témže roce začíná na závodních drahách zářit hvězda Jaroslava Vykoupila – překonává český rekord na 400 m výkonem 50,0 s. Výborné výkony předvádějí i další borci Moravské Slavie. Bohuš Fleischer se stává prvním běžcem Moravské Slavie, který pokořuje v běhu na 800 m hranici 2 minut a to výkonem 1:59,6 min. Josef Svoboda posílá oštěp do vzdálenosti 56,80 m a ve skoku vysokém překonává laťku ve výši 175 cm.

Mezistátní utkání v atletice ČSR – Rakousko v Pisárkách skončilo výsledkem 58,5 : 25,5. V utkání Praha – Brno vítězí Brno. Atletky MS dobývají mistrovský titul v soutěži družstev.

První atletkou oddílu, která se zapsala do listiny světových rekordů je v roce 1926 Marie Vidláková. V hodu oštěpem 800 g dosahuje výkonu 32,56 m. V Pisárkách se koná v tom roce mezinárodní utkání atletů ČR-Rakousko, atletky Moravské Slavie dobývají mistrovský titul v soutěži družstev.

Josef Svoboda-Tuřanský překonává při MČR v roce 1927 československý rekord v hodu diskem výkonem 43,13 m. V témže roce vysílá brněnský rozhlas ze stadionu v Pisárkách první atletickou rozhlasovou reportáž v Československu, a to z mezistátního utkání Československo-Itálie. Pozoruhodné je, že rekordman Josef Svoboda překonává v téže době ve skoku o tyči laťku ve výši 342 cm. Zvážíme-li, že tehdejší tyčkaři dopadali po překonání laťky do hromady písku, jedná se o důkaz Svobodovy výjimečné atletické všestrannosti. Jeho bratr Jíra Svodoba posílá oštěp do vzdálenosti 56,76 m. V roce 1927 se také v Pisárkách se koná část mistrovství ČSR družstev mužů. Také Sychrová prokazuje vysokou sportovní výkonnost – vítězí na mistrovství ČSR v pěti disciplínách! (100 m, 200 m, 80 m překážek, dálka, výška).

Do Moravské Slavie přestupuje v roce 1928 z AC Sparta Praha košický rodák vytrvalec Jozef Koščak. Na IX. Olympijských hrách v Amsterdamu z klubu startují Jaroslav Vykoupil /100, 200, 400 a štafetě   4×100/ a Jozef Koščak na 5 km. Vykoupil v tom roce dosahuje na 300 m výkonu 35,7 s a na 200 m výkonu 22,6 s. Českým rekordmanem se stává výškař Jaroslav Mrtýnek. Jeho výkon 187,5 cm je z dnešního pohledu pozoruhodný právě tím, že byl měřen podle tehdejších pravidel s přesností na 0,5 cm. To byl právě rozdíl mezi Mrtýnkem a dalším z bratří Svobodů – Aloisem – který skočil „jen“ 187 cm. Největšího úspěchu ale dosahuje v olympijském roce žena – L. Sychrová překonává světový a český rekord na  80 m překážek výkonem 12,2 s.

V roce 1929 slaví SK Moravská Slavia 25. výročí vzniku. K této události vyšla publikace 25 let SK Moravské Slavie. Atletický odbor je v té době nejpočetnější v rámci celé SK – má 423 členů! První výraznější úspěch zaznamenává mládežnická atletika v Moravské Slavii – dorostenci se stávají mistry republiky v atletice.  Do životní formy se dostává Bohuš Fleischer – 500 m za 1:07,8 min, 400 m za 51,2 s a 800 m za 1:58,8 min. Josef Koščak vytváří svůj první československý rekord v dresu Moravské Slavie, a to v běhu na 5000 m za 15:14,8 min. Koščakův československý rekord na 5 000 m překonává až po 15 letech famózní Emil Zátopek.

V sezóně 1930 získává družstvo mužů prvenství v klubové soutěži, když se mistrovství poprvé v historii koná v Brně – Pisárkách. Moravská Slavie vítězí s 53 body před Slavií Praha, VS Praha a SK Židenice. O vítězství rozhodovala závěrečné štafeta na 4×400 m, ve které zvítězilo družstvo Moravské Slavie ve složení L. Plch-Fleischer-Těhník-Vykoupil výkonem 3:33,4 min. Na atletických drahách naplno září hvězda Zdeňka Jahna. Ten vytváří časem 10,8 s český rekord v běhu na 100 m. Výborná byla také Smolová, která zaběhla 60 m za i na současné poměry skvělých 7,7 s. A nemůžeme zapomenout ani na pozdějšího obnovitele Moravské Slavie Richarda Plcha. Ten v roce 1930 vytváří klubový rekord v desetiboji výkonem 4 955 b. Jeho výkony v jednotlivých disciplínách jsou: 11,8-613-10,71-150-55,6- 19,2-29,97-270-40,08-4:51,8.

V průběhu roku 1931 dosahují výborné výkony zejména vrhači. Miroslav Vítek posílá kouli do vzdálenosti 15,01 m, Felix Hampapa pak na 14,55 m. Břetislav Vítek pak vytváří klubový rekord v hodu oštěpem výkonem 58,71 m. K historické události dochází při utkání ČSR – Rakousko v Pisárkách. Československý reprezentant dr. František Douda (SK Slavia Praha) překonává světový rekord ve vrhu koulí výkonem 16,04 m. V tomto utkání také reprezentoval ČR v běhu na 110 m překážek člen Moravské Slavie Jan Jebavý.

Výškař Vladimír Horák dosahuje výkonu 188 cm. Skvělou formu předvádí také Josef Koščak, který zaběhl 3 000 m za 8:44,6 min. I po více než 75 letech je Koščak tímto výkonem stále mezi historickou desítkou běžců Morendy na této trati!

Koščak pokračuje ve výborných výkonech i v roce 1932, když překonává československý rekord na trati  10 000 m za 32:31,3 min. Spolu s Juráskem, Štouračem, Zoufalem, Štaudem a Misterou získává poprvé titul mistra ČSR družstev i jednotlivců v přespolním běhu. V Pisárkách závodí Janusz Kusoscinki, pozdější olympijský vítěz z Los Angeles. 

Na Koščakovy výkony navazuje v roce 1933 Jan Slezáček. Ten dokáže zaběhnout 5 000 m za 15:18,6 min a 10 000 m za 32:27,4 min, což je československý rekord (který byl překonán až v roce 1948 Emilem Zátopkem).

Dne 1.června 1933 dochází k dohodě Československá obec sokolská – Československá atletická amatérská unie a atletický odbor Moravské Slavie je citelně oslaben odchodem většiny svých nejlepších atletů do sokolských jednot. Atletika v Moravské Slavii ustupuje poprvé ze své slávy. Je to poprvé a bohužel nikoliv naposled, co je obětavá práce členů klubu administrativním rozhodnutím od zeleného stolu zničena. Jozef Koščak vybojoval v roce 1934 2 tituly M ČSR v běhu na 5 000 m a v přespolním běhu. Sezóna byla zahájena Jarním lesním během, pořádán byl 6. ročník Středoškolského poháru, XV. ročník Běhu Brnem a sezóna byla zakončena lesním během.

Na lepší časy se začíná opět blýskat v roce 1935. Miroslav Vítek hází diskem do vzdálenosti 45,32 m. Absolutorium si zaslouží ale hlavně Jan Koreis, který jako první československý tyčkař překonává laťku ve výšce 4 m – přesně 401 cm.

V roce olympijských her v Berlíně (1936) září koulař Karel Hoplíček. Výkonem 15,01 m si důrazně říká o olympijský start a v Berlíně nakonec také startuje. Mimo Hoplíčka startuje na OH také Miroslav Vítek rovněž v kouli – a navíc v disku – a Jan Koreis ve skoku o tyči. 

Výbor odboru je v následujícím roce 1937 citelně oslaben tragickou smrtí Alfonse Franty ve sněhové lavině v Roháčích. Na závodní dráze se objevuje hvězda Tomáše Šalého. Ten vytváří svůj první československý rekord a to v běhu na 2 000 m výkonem 5:37,7 min. Šalého klubové rekordy přetrvají až do 80. let, kdy je postupně vymazávají především středotraťaři z tréninkové skupiny Františka Nemetze. Šalé pokračuje ve výborných výkonech také v roce 1938. Svou rychlost prokazuje výkonem na 400 m za 51,0 s, mezinárodní úroveň mají však především jeho výkony na 800 m – 1:56,1 min – a na 1 500 m – 3:59,6 min. Šalé, Koščak (1931) a Kosour (1943) jsou také jediní ze skvělých předválečných a válečných běžců, kteří se svými výkony udrželi v historické desítce nejlepších středotraťařů a vytrvalců Moravské Slavie až do dnešních dob. Do historie klubu se také poprvé zapisuje František Klempa, tehdy ještě závodník a v následujících letech především skvělý trenér a organizátor. Jeho oštěp doplachtí v tom roce až na značku 53,56 m. SK Moravská Slavia se dostává do tíživé finanční situace a snaží se ji řešit pronájmem atletické dráhy pro závody ploché dráhy. Proto se rozšiřují zatáčky pisáreckého stadionu.

Výraznější výkony závodníků jsou v roce 1939 výjimkou. Patří mezi ně opět Tomáš Šalé svým českým rekordem na 1000 m za 2:30,8 min, v listopadu 1939 však odchází do Zlína. Mimo Šalého se mezi českou špičku zařazuje již pouze Antonín Friedl – 110 m př. za 15,9 s.

Práci u dorosteneckého družstva zahajuje prof. František Klempa a zaznamenává výrazný přírůstek závodníků, což je příslibem do dalších let. Vedení odboru v čele se Lvem Vašíčkem zlepšuje organizátorskou práci. Smutná realita protektorátu se projevila i v klubu – dne 23. srpna 1939 je vedení Moravské Slavie oznámeno, že „pan vládní komisař zrušil usnesení města Brna o dlouholeté nájemní smlouvě a že vypovídá nájemní poměr k 31.prosinci 1939“. Vedení klubu se proti rozhodnutí odvolává, spor se pak táhne až do roku 1940 a Moravská Slavia jej vyhrává. Je to však Pyrrhovo vítězství, klub musí stejně v roce 1941 pisárecký stadion opustit. Dostává však náhradou 100 000,- Kč a náhradní pozemky v Králově Poli v bývalé cihelně.

I přes nejasnou perspektivu je atletická dráha v Pisárkách v roce 1940 rozšířena na 6 drah. Tímto rokem začíná vzestup klubu ve válečné době. Po dlouhých letech obnovil činnost odbor atletiky žen. Dorostenci se stávájí mistrem ČR před Spartou a Slavií.

V důsledku perzekuce českých vysokoškoláků po 17.listopadu 1939, kdy okupanti kromě uzavření českých vysokých škol zakázali také činnost vysokoškolských sportovních klubů, přicházejí do Moravské Slavie na jaře 1940 atleti Vysokoškolského sportu Brno. Spolu se závodníky přichází také významný funkcionář a závodník – dr. Radoslav Vaníček (400 m př. za 59,2 s). Moravská Slavie poskytuje až do roku 1945 těmto atletům sportovní azyl. Jeden z předních vysokoškolských atletů Antonín Vaněk je v koncentračním táboře, odkud se ještě téhož roku po žádosti předsedy protektorátní vlády dr.Aloise Eliáše vrací. Spolu s dr.Vaníčkem koncem války navázali spolupráci se sovětskými partyzány operujícími v prostoru Boskovic a Černé Hory (odkud byl A.Vaněk rodákem).

Začátkem roku 1940 Morenda musí opustit svůj stadion v Pisárkách, který zabírá okupační správa. Trénink tak probíhá na stadionu Sokola Brno I na dnešní Kounicově ulici. I přes těžké podmínky vítězí družstvo mužů v atletické lize, kdy nejprve poráží SK Baťa Zlín 74:73, aby poté porazilo ČSK Vítkovice 91:57 a nakonec ve finále vítězí nad NSK Praha 83:65.

V dubnu je zastavena činnost České obce sokolské. Atleti Sokola Brno I proto přecházejí do Moravské Slavie. Atletický odbor SK Moravská Slavia tak dočasně soustřeďuje celou brněnskou atletickou špičku a to až do roku 1945.

Antonín Vaněk vítězí první květnovou neděli na slavných Běchovicích – tehdy se ještě běhaly na jaře – a později na dráze dosahuje na 10 000 m výkonu 32:30,0 min.

Objevuje se talentovaný Mirko Paráček – „rychlík z Morendy“, pozdější básník. Vyrovnává poprvé český rekord na 100 m výkonem 10,8 s, který v pozdějších letech několikrát zopakuje. Vítězí také na mistrovství Čech a Moravy ve sprinterském trojboji.

Velmi dobrého výkonu dosahuje Richard Plch – oštěp 55,05 m. Slušnou výkonnost dosahují tyčkaři Vilém Hlavoň s výkonem 375 cm a Rudolf Barák s výkonem 358 cm. Rudolf Barák se později v padesátých letech stal obávaným ministrem vnitra.

Mezi dorostenci se objevuje talentovaný Jiří David, který na prvním poválečném mistrovství Evropy v Oslo v roce 1946 získal v běhu na 200 m bronzovou medaili. To byl však již členem VS Brno. V roce 1941 dosahuje výkonů na 100 m 10,9 s a na 200 m 22,2 s.

Dne 23.května 1942 se konají první závody na novém hřišti v Brně – Králově Poli. Prvním vítězem se stává Antonín Vaněk na 3 000 m. Hlediště pojme v té době zhruba 15 000 diváků. Celé hřiště bylo v obtížných podmínkách okupace vybudováno za jediný rok.

Paráček opět dosahuje na 100 m čas 10,8 s. Českými rekordmany se stává štafeta mužů na 4×100 m a štafeta žen 200-100-100-200 m. Mistrovské tituly získávají Kosour v přespolním běhu, Paráček na 100 m a 200m, Květa Sychrová v kouli a ženské štafety na 4 x 100 m a 4 x 200 m. Antonín Vaněk vytváří český rekord na 20 km časem 1:09:42,2 hod. V létě 1942 byl poprvé založen odbor žáků zásluhou vrhače Jaroslava Vítka, který také svědomitě vedl začáteční cvičení. Poté se s ním práce ujali J. Prášil a prof. Klempa.

Morenda následně v  roce 1943 dosahuje významného úspěchu – stává se klubovým mistrem Čech a Moravy se 128 body. Získává dále celou řadu dalších titulů – vyhrává atletickou ligu, štafety či lesní běh. Tituly v individuálních disciplínách získávají Paráček, Kosour, Vaněk a Vítek. Mezi ženami pak Geislerová. Paráček vyrovnává český rekord časem na 100 m 10,8 s a vytváří nový český rekord na 200 m výkonem 22,0 s. Zdatně mu sekunduje Jiří David – 200 m za 22,1 s a 400 m za 51,1 s. Kvalita sprinterů se odráží také ve výkonech štafet – 4×100 m (Pospíšil, David, Hrdlička, Paráček) – 43,3 s – český rekord a štafeta 4 x  400 m (Hrdlička, Majda, Kvapilík, David) – 3:28,5 min.

Poprvé v historii klub sestavuje družstvo dorostenek. Přitom dorostenky získávají mnohá vítězství  a jsou suverénkami soutěží své věkové kategorie v tehdejším Protektorátu. Vysokou výkonnost má zejména štafeta na 4 x 60 m v sestavě Kučírková-Woffová-Přesličková-Marková.

V mistrovství Čech a Moravy družstev se v roce 1944  Morenda umisťuje jako druhá za pražskou Slavií a před třetí NSK Praha. Z mistrovství Čech a Moravy získávají atleti klubu celkem 35 medailí! Mistry se stávají David na 200 m, Vaněk na 10 000 m, Horák ve výšce, mezi juniory pak na 100 m Lazar, na 400 m př. Čižmář, v tyči Gärtner a kladivu Hrdlička. Při mistrovství mládeže získává titul štafeta dorostenek na 4 x 60 m. Dorostenky také vytvářejí 8 nových českých rekordů. Řada činovníků a závodníků je pracovně nasazena, což ztěžuje trénink i účast na závodech. Přesto jsou vytvořeny i nové klubovní rekordy : Milan Tošnar – 110 m př. za 15,8 s, Alexej Čižmář – 400 m př. za 58,7 s, Milan Horák – výška 190 cm a Milan Kvapilík – dálka 687 cm. Atletický odbor měl v tom roce 860 členů.

Okupanti však od poloviny roku zavádějí řadu omezení pro pořádání sportovních soutěží. Smí se soutěžit jen v hranicích města, později přichází úplný zákaz soutěží a je povoleno jen trénování. S blížícím se koncem války také zesiluje odpor proti okupantům – z členů Moravské Slavie je to již zmíněný dr.Vaníček činný v odbojové skupině Sosna.

V té době prokazuje svoji odvahu v bojích o dukelský průsmyk kapitán Fratišek Vrána, bývalý atlet Moravské Slavie. Za své hrdinství byl vyznamenán čestným titulem „Hrdina ČSSR“ in memoriam, když pro národní svobodu neváhá v těžkých bojích obětovat vlastní život. 

Ani obnovení Československa na jaře 1945 není důvodem pro návrat Moravské Slavie do Pisárek. Ty začínají využívat vojáci a vysokoškoláci. Moravská Slavia zůstává na hřišti v Králově Poli. Velmi úspěšné jsou atletky.

Z mužů dosahuje dobrou výkonnost Oldřich Varmužka v hodu oštěpem výkonem 61,08 m a také Miroslav Hrdlička v hodu kladivem výkonem 46,84 m.

Paradoxně je rok 1946 rokem úspěchů, ale i ztrát. V poválečném budovatelském úsilí jsou obrovské finanční prostředky i osobní nasazení členů věnovány obnově a rozšíření sportovišť. To platí zejména o hřišti v Králově Poli, které má být rozšířeno až na kapacitu 30 – 40 000 diváků. Finanční náklady jsou v té době neuvěřitelné – 1 milion Kč.

Současně však dochází k odchodu řady členů. Je to způsobeno obnovením činnosti tradičních brněnských klubů, které v době okupace nemohly vykonávat činnost a jejichž členové našli v Moravské Slavii dočasné útočiště. Po osvobození se zejména vysokoškoláci a členové Sokola vrátili do obnovených jednot. Nastává rychlý ústup ze slávy.

Ten je v roce 1947 potvrzen i v oblasti organizátorské a to tehdy, když klub naposledy uspořádá Běh Brnem. Pořadatelem závodu byl klub od roku 1920 až do roku 1947. V roce 1939 se závod nekonal z důvodu vpádu německých okupantů.

Po únorových událostech 1948 vede SK Moravská Slavia tzv. akční výbor. Ten ukončuje svoji činnost k 31.květnu 1948. Sjednocovací proces tělovýchovy se projevuje v názvu klubu – od poloviny roku je změněn na Sokol Moravská Slavia. Sílí kritika minulosti Moravské Slavie, které je vytýkáno že je buržoazním klubem. To pokračuje i v následujícím roce 1949. Vedení celé Moravské Slavie musí čelit pokusům o znevážení jména klubu. V atmosféře konce 40. let nemá sílu na to, aby další existenci slavného klubu ubránilo. Je mu nařízeno sloučení s GZ Královo Pole a převedení veškerého členstva a majetku. Tím de facto Moravská Slavia na dlouhých 15 let zaniká.

9. prosince 1965 se obnovuje Moravská Slavia jako právní subjekt. Jedním z iniciátorů obnovení Morendy je také bývalý atlet Richard Plch. Atleti jsou prostřednictvím jeho osoby zastoupeni mezi obnoviteli Moravské Slavie. Neznamená to však současně obnovení jejich výkonnosti alespoň v úrovni dosahované v době první republiky, o období protektorátu již ani nemluvě. V následujících více než dvaceti pěti letech patří atletický oddíl Moravské Slavie výkonnostně, personálně, materiálně a v neposlední řadě i finančně mezi podprůměr.

Obnovení Moravské Slavie přichází v době, kdy celou československou společností hýbou společenské změny 60. let. Dříve však, než znovu obnovená Moravská Slavie napnula síly k získání dřívější slávy, jsou pozitivní společenské procesy zastaveny na začátku 70. let procesem tzv. normalizace. Nelze přitom říci, že by toto období mělo na Moravskou Slavii nějaké negativní dopady. V určitém směru lze naopak říci, že celá tělovýchovná jednota se v tomto období prudce rozvíjí. Tento rozvoj se však děje v systému, kde každý sportovní klub má svoji administrativně danou pozici a touto jeho pozicí jsou do určité míry determinovány cíle, ke kterým má jeho činnost podle názoru tehdejších stranických a státních orgánů směřovat. Moravská Slavia má určeno být v takovém systému tělovýchovnou jednotou, zřízenou především k uspokojení sportovních a tělovýchovných aktivit pracujícího lidu. V omezené míře se má věnovat výkonnostnímu sportu a je prakticky vyloučena ze systému vrcholového sportu. To ve svém důsledku znamená, že každý sportovec který prokáže své schopnosti, dříve či později klub opustí a odchází do některého z klubů určených administrativně k provozování vrcholového sportu. Samozřejmě, jsou za takové situace investice do materiální základny minimální. Také úroveň trenérů a činovníků odpovídá tomu, že je zajišťována neplacenými, byť nadšenými dobrovolníky. Tato bariéra padla až po roce 1989.

Dalším důvodem nízké úrovně atletů Moravské Slavie v 60. až 80. letech je skutečnost, že spolu s obnovením činnosti klubu nedošlo k obnovení jeho personální báze. Závodníci, trenéři a činovníci, kteří zažili slavné předválečné a poválečné roky v polovině 60. let buď již nevyvíjeli aktivní činnost anebo provozovali atletiku v jiném brněnském klubu a o činnosti v Moravské Slavii neuvažovali. Kromě těchto osobností klubu navíc chyběla celá jedna generace závodníků a činovníků – vždyť přetržka v činnosti klubu zahrnovala dlouhých 16 let! Ve skutečnosti se však jednalo o pauzu dvacetiletou, neboť poslední sezónou, v níž atletika v Moravské Slavii fungovala na slušné úrovni, byl rok 1945. Proto se v roce 1965 začínalo na Morendě takříkajíc od píky a atletika v druhé polovině 60. let a v první polovině 70. let zahrnovala několik zapálených žáků a dorostenců vstřebávajících zkušenosti od Richarda Plcha. Obnovení personálního obsazení atletického oddílu trvalo minimálně do poloviny 80.let a ani poté – přes veškerá zlepšení – nedosáhlo předválečné či protektorátní úrovně.

Poslední – třetí příčinou – chabé úrovně atletického oddílu v té době byla pozice, která byla atletice přiznána v rámci činnosti celé tělovýchovné jednoty. Ani Richard Plch, ani jeho následovníci ve vedení atletického oddílu neměli sílu prosadit zájmy atletů proti těm sportovním oddílům, které v té době na Morendě hráli prim – sportovní a později moderní gymnastice či basketbalu. V situaci, kdy tělovýchovná jednota neměla – ač to bylo v té době obvyklé – žádného patrona v podobě průmyslového podniku, byly finanční prostředky generovány zejména z  tzv. vedlejší hospodářské činnosti a byly proto omezené. Tohoto stigmatu se atletický oddíl definitivně zbavil po delimitaci tělovýchovné jednoty v roce 1993, kdy získal právní subjektivitu a finanční soběstačnost.

I přesto všechno je období let 1965 – 1990 důležitou kapitolou dějin atletiky v Moravské Slavii. Podařilo se vybudovat zcela nový kolektiv, který si osvojil slavné tradice předválečné a válečné Moravské Slavie a položil základy výkonnostního rozvoje klubu po roce 1990.

Dne 12.února 1966 se Moravská Slavia slučuje se Slovanem Staré Brno pod společným názvem TJ Moravská Slavia Brno. Tím také přichází do areálu na Vojtově ulici. Atletický oddíl se zaměřuje především na práci s mládeží.

Práce s mládeží přináší první ovoce v roce 1967. Oddíl má celkem 55 členů, z toho 40 v kategorii mládeže. Žactvo vybojovalo první utkání s TJ Žabovřesky. Chlapci zvítězili, dívky prohrály. V odvetě na domácím hřišti zvítězila přesvědčivě obě naše družstva. Dobrými výkony se v mladším žactvu uvedli Ducháček ve výšce – 141 cm – a dále Lea Plchová s výkonem na 50 m za 7,9 s a na 300 m za 51,1 s. Dorostenec Stříbrný zaběhl 60 m za 7,8 s. Ve starším dorostu dosáhl L. Ducháček v dálce výkonu 615 cm. V oddíle působí tři trenéři – R. Plch, Krupica a Zimolka.

Z vlastních odchovanců oddílu je poprvé po obnovení činnosti atletického oddílu v roce 1968 sestaveno družstvo mužů, které se zúčastňuje krajské soutěže. V následující sezóně 1969 obsazuje toto družstvo 3.místo v župním přeboru, když jeho oporami jsou především sprinteři, kteří patřili k nejlepším v soutěži. Individuální úspěchy – Jan Ducháček získal titul mistra Moravy ve výšce, dále je župní přeborník v disku, na mistr. Moravy byl v disku čtvrtý. Vyhrál župní kolo Poháru Čs. rozhlasu ve výšce, ligu žactva ve výšce a dálce. Jeho výkony jej řadí mezi nejlepší žáky nejen v župě, ale i v republice. Na závěr sezóny vyhrál čtyřboj v Žabovřeskách. Milan Wippler byl naším nejúspěšnějším sprinterem. Svými výkony se zařadil mezi nejlepší dorostence v župě. V kategorii neslyšících sportovců se řadí dokonce mezi první desítku v Evropě. Antonín Mikulka se zařadil na 9. místo v župě v běhu na 100 m. Vynikal i v běhu na 200 a 400 m i v dálce. Milan Talík půlkař se značnou perspektivou, přišel do klubu z Bruntálu, kde dosahoval jako dorostenec výborných výkonů. Jaromír Vykydal získal titul přeborníka Brna na 300 m a začal se specializovat na překážky, a zdá se, že by do budoucna v této disciplíně mohl být oporou družstva mužů, které hodlá postoupit do vyšší soutěže. Rostislav Stříbrný získal titul městského i župního přeborníka na 400 m. Ludvík Ducháček patřil k nejvšestrannějším atletům oddílu. Na desetiboji v Žabovřeskách byl 2., na Zbrojovce pak 3. Má ještě značné nedostatky zejména v tyči, překážkách a bězích. Měl by více trénovat fyzičku a techniku v jednotlivých disciplínách. I ostatní atleti, zejména Uchytil, Bouda, Hron (byl naším nejlepším mílařem), Rüdiger, Strmiska (znamenal posilu ve sprintech a tyčce). Ryšavý a Šup zaznamenávají vzestup. Chceme dále naše výkony zlepšovat, k tomu je ovšem zapotřebí také zlepšení podmínek na našem hřišti.  Na začátku 70. let začíná trénovat skupinku běžců (Krčma, Zouhar aj.) aktivní běžec Jaroslav Truxa. Starší žáci startují na Župním přeboru jednotlivců stejně tak i mladší a starší dorostenci a dospělí. Atleti startují na přeborech města v kategoriích dospělých. V rámci Tělovýchovné slavnosti na stadionu Moravské Slavie dne 18.června 1970 byl na programu i start v bězích na 100 m, 200 m a 1 500 m, na kterých startují atleti klubu. Celkem hojné jsou starty na atletických mítincích a přespolních bězích. Nejlépe bodující atleti klubu za družstvo mužů v župním přeboru: Wippler 84, Ducháček L. 42, Karpíšek 37, Ducháček J. 26,5, Stříbrný 26,5 atd.

Již v roce 1971 si totiž družstvo mužů vybojovalo účast v krajském přeboru I.třídy – a to by bez předchozí přípravy šlo jen stěží. Do soutěže bylo v roce 1971 přihlášeno také družstvo mladších dorostenek. V následujícím roce 1972 se pak soutěže zúčastňuje družstvo mladších dorostenců. Jiří Karpíšek zaběhl v roce 1971 1 000 m za 2:41,2 min a v roce 1972 pak 1500 m za 4:13,8 min. Na podzim 1971 přichází do klubu začínající sprinter Ladislav Šoustar a jeho mladší bratr tehdy ještě žák Josef Šoustar. S Laďou jsme se seznámili 9.října 1971 ve Slavkově při Slavkovské míli a Hejtmánkově memoriálu v hodu oštěpem. V rámci zimní přípravy startují členové klubu na halových závodech (spíše  tělocvičnách) v Jihlavě, Uh. Hradišti, Vyškově, běžci nevynechají žádný přespolní či silniční běh nejen v Brně a okolí. Přípravou před soutěží družstev jsou i jarní mítinky. Muži soutěží v Župním přeboru (tehdy systémem dvojutkání), mladší dorostenky startují v župním přeboru. V této době byly také oblíbené starty na večerních mítincích (Vyškov, Žabovřesky aj.) a prázdninové atletické středy. Pořadí bodujících : Wippler 111,75, 2. Ducháček J. 62, 3.Karpíšek 57, 4.Stříbrný 56,5, 5.Ryšavý 47,25, celkem bodovalo 20 závodníků. Pořadí družstev 14.TJ Znojmo 18, 2.Spartak Třebíč, 3.Slovan Hodonín, 4.Spartak Jihlava, 5.ZKL Brno 2, 6.Moravská Slavia Brno 2.

Poprvé od obnovení Moravské Slavie se její atleti výrazněji prosazují v roce 1973 – tedy 8 let po obnovení. Ladislav Šoustar dosahuje v běhu na 100 m výkonu 10,6 s a překonává klubovní rekordy skvělých předválečných a protektorátních sprinterů Jahna, Paráčka a Davida. Ještě lepší je jeho výkon na ME železničářů v atletice v Itálii ve městě Pistoia, kde vytváří klubovní rekord v běhu na 400 m výkonem 49,6 s. Výrazně se zlepšuje také překážkář Jaromír Vykydal – 400 m př. 59,9 s.

Kromě bratří Šoustarů a Vykydala se mezi přední závodníky tehdejší ČSSR prosazují také Wippler a Ducháček. Milan Wippler se prosadil v kategorii neslyšících sportovců mezi první desítku v Evropě.

Atletický oddíl spolupořádá na hřišti na Vojtově ulici Olympiádu mládeže ZDŠ ONV Brno I.

Je zajímavé, že v té době pracuje v rámci celé tělovýchovné jednoty samostatný Odbor přátel Moravské Slavie, složený z řad pamětníků staré slávy Moravské Slavie. Vydává tištěný zpravodaj „Slávista“ obsahující články o minulosti i přítomnosti Moravské Slavie. Do určité míry na činnost tohoto odboru naváže pak koncem 80. let a zejména po roce 1990 prof. František Klempa organizováním neformálních setkání bývalých atletů Moravské Slavie.

Druhý z bratří Šoustarů – Josef – se v roce 1974 stává mistrem ČSSR mladšího dorostu v běhu na 800 a překonává klubovní rekord Šalého z roku 1938 výkonem 1:55,7 min. Další zlepšení dosahuje Jaromír Vykydal, který zaběhl 110 m př. za 15,2 s. Po skončení sezóny však odcházejí oba bratři Šoustarové za lepšími podmínkami do VŠTJ Technika Brno (a Josef později do Slavie Praha). Také Vykydal opouští Moravskou Slavii – jeho cesta však míří na vojnu do Dukly Bánská Bystrica. Do klubu naopak přichází v roce 1975 první z vrhačů tehdejší Zbrojovky Brno Ivan Strážnický, který začínal jako oštěpař – nejlepší výkony oštěp 57,35 m (1960),  koule 14,85 m (1960), disk 43,16 m (1965), kladivo 50,80 m (1968). Plánovaná rekonstrukce atletické dráhy se v roce 1974 bohužel neuskutečnila. Atletický oddíl opět spolupořádá na hřišti na Vojtově ulici Olympiádu mládeže ZDŠ ONV Brno I.

V následujících dvou letech – 1975 a 1976 – se bohužel o činnosti atletického oddílu nedochovaly žádné konkrétní záznamy. O atletech Moravské Slavie je tak slyšet opět až v roce 1977. Tehdy Jan Ducháček vytváří klubovní rekord ve skoku do výšky výkonem 195 cm.

Svými výkony v této sezóně fascinuje veřejnost ultravytrvalec Josef Grossmann. V Ostravě se zúčastnil 24-hodiného závodu na dráze a uběhl 225 km. Odnesl si vítězství v kategorii veteránů. Mimoto se zúčastnil závodů na 100 km v Košicích, závodu na 100 mil několika maratónů a řady dalších  vytrvaleckých soutěží. O jeho tréninkových metodách a příkladném přístupu k tréninku dodnes přetrvávají mezi členy klubu doslova legendy. Nejznámější je pak ta, podle které při tréninku na onen 24-hodinový závod obíhal brněnské výstaviště. Po několikátém oběhnutí ho zastavil a legitimoval příslušník Veřejné bezpečnosti, který v té době střežil generální konzulát SSSR na ulici Hlinky. Pamětníci si jistě vzpomenou na budku, které před konzulátem v té době stála a uvnitř které byla stálá služba. Dnes v objektu sídlí konzulát Ruské federace a objekt již samozřejmě policií střežen není. Vraťme se však ke Grosmannovi. Příslušníci byli jeho – pro ně nezvyklou – činností tak konsternováni, že Pepu ještě několikrát při jeho „kolečkách“ legitimovali. Nakonec si na jeho kroužení zvykli a při předání služby si jen odevzdali informaci „Ten blázen tu pořád ještě běhá kolem!“. Nutno podotknout, že Pepa zahájil svůj trénink v odpoledních hodinách a ukončil jej až v ranních hodinách následujícího dne.

Zajímavostí je, že v té době se při zpravování tzv. územního generelu zájmové oblasti Moravské Slavie poprvé objevuje myšlenka o vybudování umělé atletické dráhy. Od myšlenky k realizaci však uplyne dlouhých 30 let.

O úrovni činnosti atletického oddílu svědčí výmluvně počet jeho členů k 1.lednu 1978 – 32! Porovnejme to s údaji z protektorátní doby – 1944 – 860 členů! Velmi tristní je pohled do mládežnických kategorií – dohromady 6 závodníků! A tak jsou nejsilnější složkou oddílu muži. Je jich 22 a řada z nich se v následujících letech zapíše do historických tabulek klubu. Ze Zbrojovky Brno přestupuje skupina vrhačů – a mezi nimi také Břetislav Jílek a Jan Bartoněk, pozdější činovníci klubu.

A ještě jednou událostí se tento jinak chudý rok zapíše do historie klubu. Do funkce předsedy výboru atletického oddílu je totiž zvolen tehdy 24-letý Ladislav Zouhar. Po 30 letech stále ještě vede atlety do další sezóny, což je v dějinách klubu ojedinělý výkon. Laďa je atlet nejen tělem, ale především duší. V 80. letech odváděl maximum ve prospěch klubu především na závodních drahách. Byl klubovým rekordmanem na 10 000 m a 2 x získal titul krajského přeborníka na této trati. To mělo v době výborných jihomoravských vytrvalců konce 70. a počátku 80. let svoji váhu. Je jeho nehynoucí zásluhou, že v roce 1989 ubránil s trenérem Františkem Nemetzem téměř vlastním tělem atletickou dráhu, která měla být v rámci rekonstrukce necitlivě zkrácena. Úspěšně hájil zájmy atletů i při delimitaci tělovýchovné jednoty v roce 1993. Provedl Morendu obtížným obdobím 90. let po změně společenských poměrů a odvedl značný kus práce i při výstavbě objektu šaten  a při vybudování dráhy s umělým povrchem v letech 2005 – 2006.

V roce 1979 je založena tradice Silvestrovského běhu Moravské Slavie Brno. Závod se dlouho koná na trati na Červeném kopci, od roku 2001 je pak pořádán v  Novém Lískovci. Mezi jeho vítězi je zapsána řada reprezentantů. Mezi vytrvalci se také blýská na lepší časy. Jiří Zíka uběhl v hodinovce 17 639 m. Okolo nového trenéra Františka Nemetze se postupem času vytváří silná tréninková skupina. Mílaři a vytrvalci z jeho stáje vytvoří v 80. letech řadu klubovních rekordů, nezřídka jsou i rovnocennými soupeři tehdejších reprezentantů a dva z nich – Moravčík a Nejedlý – se propracují svojí výkonností až na mezinárodní úroveň. Moravčík však až po přestupu do RH Praha.

I v následujícím roce 1980 se na Morendě radují z výkonnosti vytrvalců. Miroslav Nosek uběhne v hodinovce 17 590 m. V té době se však začíná projevovat neskutečná pracovitost dorostence Zdeňka Moravčíka. Jeho výkon na 10 000 m časem 32:54,6 min je dodnes klubovním rekordem juniorů na této trati. V sezóně 1980 je kromě družstva mužů do soutěže přihlášeno také družstvo dorostenců.

Zdeněk Moravčík pokračuje ve svém výkonnostním růstu také v roce 1981, kdy zaběhne na 3 000 m překážek čas 9:23,47 min. V tomtéž roce vítězí družstvo mužů v krajském přeboru II.třídy a pokouší se o postup do vyšší soutěže. Kromě Moravčíka podává výborné výkony také další vytrvalec Miroslav Novák, pozdější soudce ve Žďáru nad Sázavou a v Brně. Na 5 000 m dosahuje čas 15:19,4 min. a zůstává jen těsně za předválečným klubovním rekordem Slezáčka. Na trati 10 000 m pak časem 32:15,6 min. Slezáčka překonává a vytváří nový klubovní rekord. Mezi výborné vytrvalce se zařazuje také Ladislav Zouhar, který dosahuje na 3 000 m čas 8:51,8 min a naznačuje tím své ambice do následujících sezón.

V roce 1982 přichází do klubu část atletů z někdejšího Sokola Žabovřesky. Z nich pak vyniká především dr.Tomáš Rusek, který svým výkonem v běhu na 25 km 1:21:46 hod vytváří skvělý klubovní rekord. Především je to však sezóna Zdeňka Moravčíka. Překonává postupně klubovní rekordy na 1 500 m výkonem 3:53,64 min, 3 000 m výkonem 8:16,92 min a 5 000 m výkonem 14:40,28 min. Tato výkonnost mu vynáší koncem roku povolávací rozkaz do RH Praha, v jejím dresu dosahuje v polovině 80. let pod vedením známého trenéra Písaříka mezinárodní výkonnost a reprezentuje ČSSR. Dobrou výkonnost dosahuje postupně také další ze svěřenců trenéra Nemetze – Petr Beneš – a to zejména na trati 800 m, kterou zaběhl za 1:58,7 min.

Po odchodu Zdeňka Moravčíka přebírá v roce 1983 pozici nejlepšího vytrvalce Moravské Slavie Ladislav Zouhar. Vytváří si velmi dobré osobní rekordy na 5 000 m časem 15:17,6 min a na 10 000 m časem 31:28,8 min. Přitom čas na 10 000 m byl v té době klubovním rekordem. V silničních závodech ale Zouhar nestačí na Miroslava Noska. Ten překvapivě vyhrává v té době prestižní silniční závod na 25 km v Pardubicích a vytváří nový klubovní rekord výkonem 1:21:17 hod. Klubovní rekord v maratónu stlačuje v té době až na čas 2:30:01 hod. Maratónský primát ale drží jen do následujícího roku 1984, kdy Tomáš Rusek dosahuje v Michalovcích (dnešní SR) čas 2:22:36 hod.  Z výkonů roku 1984 zaujme také čas na 1500 m 3:58,0 min dosažený Petrem Čápkem.

V té době už ale mezi běžci Moravské Slavie začíná hrát prim Petr Beneš, po odchodu Moravčíka asi nejvýraznější závodnická osobnost Moravské Slavie v 80. letech. Jeho hlavní tratí je 1 500 m a dosahuje na ní stabilně časy pod 4 minuty. Přitom má však velmi široký závodní rozsah, který zahrnuje vše od běhu na 800 m až po silniční běh ve Víru na 32 km a to vše odzávoděné na velmi dobré úrovni. Petr byl v dobrém slova smyslu tahounem Nemetzovy tréninkové skupiny a pozitivním vzorem pro její ostatní členy. Vrcholem jeho výkonnosti byla sezóna 1986, kdy překonal Moravčíkův klubový rekord na 1 500 m časem 3:52,76 min. Petr bohužel na konci roku 1987 nastoupil jako voják z povolání službu v Praze a závodní činnost ukončil. Předtím ještě posunul své osobní maximum na 5 000 m až na čas 15:08,7 min.

V roce 1987 dosahuje mezinárodního úspěchu Tomáš Rusek, který časem 6:47:33 hod vítězí v závodě na 100 km v Itálii. Tomáš Rusek je velmi vzdělaný člověk, který pro svou vášeň – běh – obětoval i profesní kariéru. V 80. letech působil jako zjevení, neboť pravidelně alespoň 1 x ročně vyjížděl do západní Evropy a zprostředkovával tak nám ostatním informace o tehdy pro většinu z nás nedostupném světě. Dlouhá léta si udržoval špičkovou ultravytrvaleckou výkonnost. V současné době je předsedou České asociace ultravytrvalců a pořadatelem ultravytrvaleckých závodů.

Vrcholnou výkonnost potvrdil Tomáš i v roce 1988. Na MS v běhu na 100 km ve Španělsku obsazuje v silné konkurenci 8. místo. S úspěchem se zúčastňuje také dalších ultravytrvaleckých závodů ve Francii a v Alžírsku. V maratónu plní limit I.výkonnostní třídy časem 2:29:29 min. Objevem roku se stává mladík Michael Nejedlý, který při svém prvním startu na 3 000 m př. plní časem 9:29,6 min limit I.výkonnostní třídy. Ve stejném závodě plní limit i zkušený Svatopluk Mikauš výkonem 9:36,4 min. Mikauš bohužel zanedlouho končí svoji závodní kariéru.

Družstvo mužů vítězí v soutěži krajského přeboru II. třídy a postupuje pro další rok do krajského přeboru I. třídy. Oddíl přihlašuje do soutěže také družstvo dorostenců a výsledkem malého a závodnicky nezkušeného kolektivu je 8. místo v krajském přeboru II. třídy.

Rekord Josefa Šoustara z roku 1974 na 800 m překonává Tomáš Faltus výkonem 1:54,83 min. Zajímavostí je, že Pepa Šoustar v té době stále ještě závodí a to dokonce v dresu Slavie, ke smůle našeho klubu se však jedná o pražskou Slavii.

Trenér žactva Lubomír Křivánek odchází i se svými svěřenci do nově vzniklého atletického oddílu při TJ Vinohrady.

Exotický nádech mají v té době tréninky běžců. Účastní se jich totiž Tanzánec Mallya Thadei Sambeke, bývalý mílař s osobním rekordem 3:45 min., který v Brně studuje. Byl to výborný kamarád a po skončení studií ještě několikrát Brno a náš klub navštívil.

V roce 1988 je také poprvé od roku 1944 vydána klubová ročenka a od té doby je vydávána každoročně až do současnosti. V historii atletická klubovní ročenka (atletického odboru) vycházela jen v letech 1940-1944 a 1988-2007.

Letopočet 1989 byl důležitým mezníkem nejen pro celou naši zemi a byl současně po dlouhé době prvním rokem, ve kterém se atleti Moravské Slavie odlepili z nejnižších pater výkonnostní atletiky. Tento vzestup se projevil v úspěšném startu družstva mužů v tehdejším krajském přeboru I.třídy, do kterého postoupilo v předchozí sezóně. Jádro družstva bylo tvořeno osvědčenými závodníky z předchozích sezón, bylo však doplněno jednak nově přestoupivšími atlety Topinkou a Šimečkem. Družstvo nakonec obsadilo ve zmíněném krajském přeboru konečné 4.místo a uchovalo si účast i pro další sezónu. Ve výraznou závodnickou osobnost dorůstá v té době Michael Nejedlý.  Svým klubovým rekordem na 800 m 1:53,17 min. dosáhl limitu I.výkonnostní třídy. Dva atleti klubu – Nejedlý a Topinka – v této sezóně dosahují na 1 500 m čas pod 4 minuty, Tomáš Faltus zůstává těsně za touto magickou hranicí. V oddíle převažují i nadále středotraťaři a vytrvalci a o jejich kvalitě svědčí řada výkonů, kterými se někteří z nich v té době zapisují do historických tabulek klubu. Nejedlého velmi dobře doplňují Faltus, Topinka, Šimeček. Z ostatních disciplín je nejvýraznější postavou vrhač Břetislav Jílek. Z Uničova přichází kladivář František Valíček a je posilou nejen na sportovišti – vytváří ve své disciplíně nový klubový rekord – ale i po tréninku a po závodech při zábavě v kolektivu. Zajímavostí je, že poprvé se do historických tabulek klubu prosazuje štafeta poválečných sprinterů – jsou to čtvrtkaři v sestavě Faltus, Janík, Šimeček, Nejedlý výkonem 3:30,9 se zařazují na čtvrté místo historických tabulek, když všechny ostatní výkony v první desítce patří štafetám z let 1927-43.

V individuálních závodech získávají závodníci klubu v mistrovských soutěžích 36 medailí, žádnou však na MČR či M ČSSR. Tomáš Rusek absolvuje v tomto roce etapový supervytrvalecký závod podél Bajkajsko – amurské magistrály.

Po dlouhých letech čekání je v tomto roce zahájena rekonstrukce atletického stadionu na Vojtově ulici. Bohužel – jak bylo v té době standardem – byla rekonstrukce prováděna v té době již zastaralou technologií škvárového povrchu. V plánu bylo pouze vybavení sektorů technických disciplín tehdy používaným umělým povrchem  JAPEX. Přesto se tehdejší závodníci na zrekonstruovaný stadion těšili, neboť po dlouhých letech trénování na zapřenou na různých stadionech v Brně se konečně rýsovala možnost připravovat se na vlastním. Koncem roku byl stadion před dokončením – scházelo dokončit asi 120 m škvárové dráhy a položit umělý povrch JAPEX. Oddílu byla také přiznána dotace na pořízení technického vybavení stadionu – překážek, doskočišť atd.. V následujícím období po sametové revoluci se však přerušily personální, organizační i finanční vazby a k dokončení rekonstrukce v takto uvažovaném rozsahu již nikdy nedošlo. Stadion tak byl na dlouhých 15 let fakticky zakonzervován ve stavu nezpůsobilém k pořádání atletických závodů a sloužil povětšinou jen k přípravě atletů klubu.

Znovuzprovoznění atletického stadionu na Vojtově ulici v roce 1990 je doprovázeno také znovuzahájením sportovní činnosti mládežnických kategorií. Zásluhu na obnovení péče o mladé adepty a adeptky atletiky má především trenér Milan Krčma, bývalý běžec na 800 m, který na Morendě vyrostl v polovině 70.let pod vedením trenéra Plcha. Po letech v armádní službě se koncem prázdnin v roce 1990 ujal skupinky žáků a později i žákyň. V dalších letech se tento počin vrátil klubu v podobě řady výborných závodníků – v některých případech i reprezentantů ČR. Práce všech trenérů – mládeže i dospělých – je však limitována nevyhovujícími podmínkami na stadionu na Vojtově.

Fantastickým úspěchem se zapsal do historie klubu Michael Nejedlý, který vybojoval po dlouhých desetiletích pro Morendu medaili z mistrovství republiky – konkrétně 3.místo na halovém M ČSFR na 1500 m. Klubový rekord na této trati na dráze Nejedlý v této sezóně zlepšuje až na 3:51,13 min. Vyrovnává také poslední běžecký oddílový rekord z doby před rokem 1945 a to sice výkon legendárního Tomáše Šalého na 1 000 m 2:30,8 min. Po skončení sezóny odchází Michael do Dukly Praha. Z dalších závodníků nikdo výraznějšího úspěchu nedosáhl. Družstvo mužů bojovalo v soutěži krajského přeboru, kde obsadilo 3.místo.

Rok 1990 je také ve znamení možnosti atletů klubu zkusit své štěstí na zahraničních závodech. Závodníci klubu se takto účastnili závodů ve Vídni, Zagrebu, Ljublani či Budapešti.

Oddíl je poprvé pověřen organizací nového brněnského závodu – Mikulášského běhu – se startem a cílem na Kamenné ulici. Po uspořádání třetího ročníku skončila tradice tohoto závodu v roce 1992.

Soustavná práce Milana Krčmy s  žáky a žákyněmi přináší v roce 1991 první ovoce. Mezi klubovými rekordmany se v těchto kategoriích poprvé objevují jména, která později Moravskou Slavii proslaví. Platí to zejména o Filipu Klvaňovi, který vytváří klubový rekord v pro něho později netypické disciplíně – 800 m. Družstvo starších žáků skončilo v oblastním přeboru družstev ve své skupině na 3.místě a dokázalo porazit i celek Sportovní školy Brno.

Družstvo mužů obsazuje ve skupině A oblastního přeboru 4. místo. Zúčastnilo se také kvalifikace o postup do II. ligy a končí na posledním 8. místě. Začíná tím série pokusů o postup družstva do vyšší soutěže.

Medailová umístění závodníci klubu dosahují jen na městských přeborech, ve vyšších soutěžích jejich výkonnost nestačí na lepší než 4. místo.

Dalším atletem klubu, který začíná dosahovat špičkové výkony je Jaroslav Křupka. Ten na trati 100 m dosahuje výkon 11,0 s a je tak prvním ze škály výborných sprinterů a čtvrtkařů Moravské Slavie v 90. letech.

Otevření hranic naplno využívají ultravytrvalec Tomáš Rusek a veteránka Dana Elingerová. Ta získává na veteránském mistrovství Evropy v silničním běhu na 10 km bronzovou medaili v kategorii nad 50 let. Rusek podává mimořádný výkon zejména v závodě na 700 mil v USA, kde vítězí.

Definitivně padá možnost dokončit rekonstrukci atletického stadionu, neboť ČAS oznamuje, že dotace na tuto akci nebude přidělena. Oddíl je proto postaven před nutnost zajistit na stadionu alespoň provizorní podmínky pro soutěže a tréninky. Ze zrušené atletické haly Geotestu v Brně – Slatině získává větší počet gumových čtverců a jejich volným položením na betonové podloží je zajištěna provozuschopnost sektorů dálky a výšky. Toto provizorium vydrželo až do roku 2003, resp. do roku 2006. Po zprovoznění atletického stadionu s umělým povrchem pod Palackého vrchem se postupně trénink dospělých závodníků přesouvá za lepšími podmínkami do tohoto areálu. Oddíl byl po dlouhých letech také pořadatelem mistrovské soutěže – 23.3.1991 se v Brně-Řečkovicích v prostorách Zamilovaného hájku uskutečnil městský přebor v přespolním běhu.

V roce 1992 jsou mezi členy klubu také žáci sportovních tříd na ZŠ Laštůvkova, kteří přišli do klubu spolu se svým trenérem Jiřím Vaculíkem. Družstva starších žáků i žákyň dosáhla i díky tomu ve svých skupinách na třetí místo. Dívky pak navíc v semifinále M ČR obsadily 5.místo. Bohužel po změně v osobě trenéra následoval v dalším roce odchod těchto talentů do ARC Brno. Nejlepším dospělým atletem klubu byl Pavel Peňáz, který do klubu přišel na jaře  a věnoval se kromě desetiboje také trojskoku, překážkám, kouli a disku. Zajímavé je, že se jednalo o závodníka – samouka, který se připravoval bez trenérského vedení. Ve výkonnostním vzestupu pokračoval také Jaroslav Křupka, který dokázal zaběhnout 100 m pod 11,0 s – časem 10,9 z Jihlavy. Dobré výkony dosahoval také vytrvalec Jan Baďura, který se v maratónech v Bratislavě (3.místo) a v Českém Krumlově (2.místo) prosadil na stupně vítězů.

Družstvo mužů obsadilo ve své skupině divize konečné 2. místo, v kvalifikaci o postup do II. ligy pak skončilo na 5. místě.

Oddíl byl pověřen uspořádáním přeboru Moravy v přespolním běhu, který se konal na osvědčené trati v Zamilovaném hájku v Brně-Řečkovicích.

Po dlouhé době poprvé se uskutečnilo soustředění atletů klubu. Jednalo se o tréninkovou skupinu běžců trenéra Nemetze a soustředění se konalo ve Vysokých Tatrách. Závodníci i trenér si platili dopravu i pobyt z vlastních prostředků.

Bohužel pokračovaly problémy se zajištěním vybavení stadionu na Vojtově ulici. Problémy mateřské tělovýchovné jednoty se projevily i ve finanční oblasti a tak přesto, že atletický svaz poukázal dotaci 80 tis.Kč na vybavení areálu, nebyla tato částka oddílu k dispozici a zůstala zablokována až do následujícího roku. Svým způsobem to předznamenalo další vývoj událostí, který nezadržitelně směřoval k rozpadu TJ Moravská Slavia Brno. Vedení oddílu se na tuto eventualitu připravovalo a koncem roku 1992 seznámilo členskou základnu s tím, že pro další zajištění činnosti oddílu se jeví jako nezbytné osamostatnění oddílu.

Krize mateřské TJ Moravská Slavia Brno vyvrcholila začátkem roku 1993 jejím rozpadem a delimitací majetku. Kladlo to značné nároky na vedení klubu, aby ve složitých jednáních uhájilo majetkové a finanční nároky atletů. 12.2.1993 vzniká Atletický klub Moravská Slavia Brno jako nositel atletických tradic Moravské Slavie a přejímá členskou základnu a majetkové vybavení včetně podílu na stadionu. Při delimitaci se vedení klubu podařilo vymoci od vedení dosavadní tělovýchovné jednoty zadrženou dotaci 80 tis.Kč. Výrazem nově nabyté právní subjektivity se staly stanovy atletického klubu, schválené na valné hromadě. Jak vedení klubu, tak i členská základna si zvykají na nové podmínky – finanční, organizační, právní i majetkovou samostatnost. Novým orgánem klubu se stává dozorčí rada. Do funkce hospodáře nastupuje Jiří Topinka, aby jako profesionální ekonom vybudoval finanční systém klubu. Finanční situaci klubu do značné míry stabilizuje to, že delimitovaná tělovýchovná jednota prodává svůj areál na Kraví hoře a takto získané finanční prostředky rozděluje mezi nově vzniklé kluby, pokračující v činnosti jejích původních oddílů.

Klub byl pověřen uspořádáním mistrovství ČR v přespolním běhu. Konalo se na vyzkoušených tratích v Zamilovaném hájku v Brně-Řečkovicích.

Mistrem Moravy se stal ve vrhu koulí Petr Foerster. Jaroslav Křupka se výkonem 10,8 s na 100m vyrovnává nejlepším klubovým předválečným sprinterům. Své velké možnosti poprvé naznačuje dorostenec Filip Klvaňa výkonem na 53,2 na 400 m. Svými výkony na 5 000 m (14:59,7 min) a 10 000 m (31:54,70 min) se do historických klubových tabulek prosazuje vytrvalec Petr Horký. Prvním atletem klubu, který ve skoku do výšky překonává hranici 2 metrů se stává Pavel Peňáz. V oddílových tabulkách tohoto roku se poprvé objevuje pozdější výborný běžec Jaroslav Urbánek. Mezi závodnicemi ze ZŠ Laštůvkova se objevuje jméno pozdější olympioničky – veslařky Miroslavy Knapkové.

Družstvo mužů obsazuje ve své skupině divize 2.místo a kvalifikaci o účast v II. lize končí na 6. místě. Mladší žáci vítězí ve své skupině oblastního přeboru, dívky jsou druhé. V oblastním finále pak končí na 5., resp. 6.místě.

V roce 1994 klub přebírá pořadatelství tradičních závodů – Běhu na Býčí skálu a Adamovské 30. V barvách klubu začíná závodit výborný orientační běžec Libor Zřídkaveselý. V životní formě je Jarda Křupka, který vyrovnává klubový rekord Šoustara na 100 m z roku 1973. Na dvoustovce pak vyrovnává válečný rekord legendárního Mirko Paráčka. Při akademickém M ČR vítězí na 100 m. Stává se také mistrem Moravy a Slezska na 100m. Vedle něho pak vyrůstá v klubu  další výborný sprinter, věkem ještě junior Mario Balázs. Roste také výkonnost závodníků mládežnických kategorií. Běžnou součástí sportovní přípravy závodníků se stávají soustředění.

Družstvo mužů opět – tentokrát již naposledy – nepostupuje do II. ligy. V základní skupině končí druhé za Vyškovem, v kvalifikaci pak po podprůměrném výkonu končí na posledním šestém místě.

Probíhá další vybavování stadionu na Vojtově a to úpravou sektorů dálky a trojskoku a zakoupením doskočiště na skok vysoký a vyrobením doskočiště. Od června má stadion poprvé atletického správce, kterým se v té době stává Lubomír Vystrčil.

Složitá jednání s fotbalovým klubem vyúsťují v dohodu o spoluvlastnictví pozemků v areálu stadionu a její vložení do katastru nemovitostí.

V  roce 1995 začíná klub podporovat intenzivní sportovní přípravu svých závodníků. Impulzem k tomu je návrat Michaela Nejedlého z Vítkovic. Michael se stává mistrem ČR v běhu na 3 000 m překážek a na M ČR získává další 3 medaile. Závodník Moravské Slavie získal mistrovský titul po dlouhých 50 ti letech (1945 Boh. Kosour 3 km překážek). Za úspěch je nutno počítat také Nejedlého reprezentační start na ME v přespolním běhu v Alnwicku v Anglii. Nejedlý také spouští doslova smršť klubových rekordů a jeho šlépějích jdou i další závodníci – zejména Filip Klvaňa. Nárůst výkonnosti se projevil i v soutěži družstev. Muži zvítězili ve své skupině divize a na konci sezóny triumfovali také v kvalifikaci o postup do II.ligy. Tím bylo naplněno několikaleté úsilí a zahájen vzestup družstva. Na tomto úspěchu se podílely i oddíly SŠ Brno a Sokola Žabovřesky poskytnutím některých svých závodníků na hostování.

Rok 1995 je rokem zahájení dlouholeté neformální tradice utkání mládeže se stejně starými atlety SK Čtyři Dvory České Budějovice.

Dohoda s fotbalovým klubem o spoluvlastnictví je doprovázena za účinné právní pomoci JUDr. Karla Malíka také dohodou o užívání stadionu. Problémem stadionu zůstává absence šaten – které jsou nahrazeny 2 stavebními mobilními buňkami s nejnutnějším vybavením – a nevyhovující stav sektoru oštěpu. Byly vyrobeny překážky pro steeple. K úschově nářadí a náčiní slouží plechová garáž, kterou se klubu podařilo získat a která k tomuto účelu slouží až do současnosti. Po dohodě s fotbalovým klubem byl na jejich škvárovém hřišti na ulici Vinohrady vybudován sektor pro hod diskem a kladivem.

Závodníci klubu byli vybaveni jednotnými dresy a šusťákovými soupravami s oddílovým znakem. Narůstá také počet závodů, které klub pořádá – v roce 1995 se jednalo již o 8 závodů.

Družstvo mužů se posiluje pro svoji první sezónu – 1996 – v II.lize a úsilí přináší ovoce, neboť družstvo svou skupinu hned napoprvé vyhrává a postupuje pro další sezónu do I.ligy, ve které startuje dodnes. Michael Nejedlý opět získává mistrovský titul na 3 000 m přek.a získává navíc ještě jednu – stříbrnou – medaili. Není však již jediným zástupcem klubu na stupních vítězů při M ČR. Kromě veteránů jej doplňuje také mladý závodník Tomáš Krčma – syn trenéra mládeže – se ziskem bronzové medaile na 2000 m překážek. Filip Klvaňa pokořuje poprvé hranici 50 sekund v běhu na 400 m. Nejedlý má také úspěšnou reprezentační sezónu. Nejprve v lednu startuje na MS v krosu v Kapském Městě, poté v červnu vítězí při EP reprezentačních družstev v běhu na 3 000 m překážek.

Po dlouhé době má také klub svého zástupce ve svazových orgánech. Je jím Jiří Topinka, který je zvolen ekonomem oblastního atletického svazu Jižní Moravy a ekonomem Brněnského atletického sdružení. Zástupci klubu Ladislav Zouhar a Jiří Topinka jsou také zvoleni delegáty za jižní Moravu na valnou hromadu Českého atletického svazu.

Družstva žáků a žákyň vítězí v soutěži Oblastního přeboru Brno – venkov. V městské soutěži mladší žáci končí na 2. místě, starší žáci v oblastním přeboru obsazují také 2.místo. Díky 3. místu v semifinále se starší žáci probojují až do finále Moravy a Slezska, kde končí na posledním 8. místě.

V sezóně 1997 se družstvo mužů pevně usazuje v I. lize a vítězí ve své skupině. Ve dvoukolové kvalifikaci o účast v extralize je proto pověřeno uspořádáním prvního kola. Ač je družstvo v historicky nejsilnější sestavě, v této kvalifikaci končí na 4.místě za družstvy Turnova, Plzně a Ústí nad Orlicí. Přesto je účast i vystoupení družstva v kvalifikaci velkým úspěchem. Osvěžením soutěže je start angolského sprintera José Claudia de Almeidy v barvách našeho klubu. Uspořádání kvalifikační soutěže na pronajatém stadionu Pod Palackého vrchem se zúčastňují i představitelé města Brna v čele s tehdejším 1.náměstkem primátora Ing. Milanem Šimonovským a jsou nadšeni výkony Nejedlého, Vrabela, Klvaňi, Berouna, Dvořáka a dalších našich závodníků. Je tak zahájena éra intenzivnějších kontaktů s vedením města Brna, která vede v následujících letech postupně k výraznému zlepšení podmínek pro atletiku jak v klubu, tak i v celém městě Brně.

Po dlouhých letech přihlašuje klub do soutěže družstvo žen. Mladý kolektiv obsazuje v II. lize 8. místo mezi 15 družstvy. Nejvýraznější osobností v družstvu je Magda Kresťanpolová. Družstvo dorostenců skončilo na 6. místě mezi 13 družstvy. Mezi žákovskými družstvy bylo největším úspěchem opětovné vítězství v Okresním přeboru Brno-venkov.

Michael Nejedlý získal na MČR potřetí za sebou titul mistra republiky v běhu na 3 000 m překážek. Dalšími medailisty byli Lukáš Klíma, který zvítězil na MČR dorostenců v trojskoku a Tomáš Krčma, který také na M ČR dorostenců v hale získal stříbrnou medaili v běhu na 3 km. Roste také výkonnost Filipa Klvaňi, který se ve své první sezóně v kategorii dospělých probojuje do finále M ČR v běhu na 400 m a zlepšuje klubový rekord až na 49,03 s. Nejedlý po skončení sezóny odchází do extraligového AC Kablo Kladno. Závodníci klubu překonávají v tomto roce 97 x  klubový rekord.

Trenérský kádr v tomto roce posiluje Monika Olejníčková, která začíná pracovat s přípravkou. Od 1.11.1997 klub zřizuje jako svou organizační složku s právní subjektivitou oddíl dětí a mládeže.

Poprvé klub uveřejňuje své sportovní a finanční výsledky v dnes používaném rozsahu, tedy včetně zprávy o činnosti a zprávy o hospodaření.

Dlouholeté zásluhy o sport a tělovýchovu prof. Fratiška Klempy byly oceněny udělením Ceny města Brna.

V roce 90. výročí založení atletiky v Moravské Slavii – 1998 – přebírá po odchodu Nejedlého pomyslné žezlo nejlepšího atleta Filip Klvaňa. Opět se probojoval do finále M ČR v běhu na 400 m a zlepšil klubový rekord až na hodnotu 48,38 s. Lukáš Klíma zvítězil na halovém M ČR juniorů ve skoku dalekém a v trojskoku, v letní sezóně pak vyhrál M ČR juniorů v trojskoku a v desetiboji.

Družstvo mužů se opět probojovalo do kvalifikace o extraligu, ve které skončilo na 3. místě. Kromě Filipa Klvaňi prokazovali výbornou výkonnost vrhači Vrabel, Čelouch a hostující Vrbka. Ženy bojovaly opět ve II. lize a obsadily 6. místo.

V prostorách stadionu na Vojtově ulici bylo umístěno 7 ks stavebních buněk, které slouží jako provizorní šatny a sklad náčiní. V této podobě vydrží toto provizórium přes veškerou snahu vedení klubu až do roku 2005. Pro potřeby stadionu bylo od BAS odkoupeno staré doskočiště pro skok o tyči.

Klub se stal pořadatelem významné akce – mezinárodního utkání mládeže do 15 let Čechy – Morava – Slovensko (v pozdějších letech pořádaného jako mezistátní utkání ČR A – ČR B – Slovensko). Dějištěm utkání byl opět pronajatý areál pod Palackého vrchem. Z významnějších akcí byl klub také pořadatelem Mistrovství Moravy a Slezska mužů na dráze a 2. kola I. ligy mužů.

Nezdařeným pokusem o založení nové tradice byla dvě přátelská utkání s klubem AC Turnov – na jaře v Turnově a na podzim v Brně. Utkání se nesetkala mezi závodníky s větším ohlasem a v pozdějších letech se proto v nich již nepokračovalo.

V září se uskutečnilo slavnostní setkání členů a příznivců klubu k 90. výročí založení atletiky v našem klubu. Mezi hosty byli přítomni i předseda Českého atletického svazu Ing. Karel Pilný a 1. náměstek primátora města Brna Ing. Milan Šimonovský. Součástí oslav bylo i vyhlášení nejlepších atletů v historii klubu.

Největším individuálním úspěchem roku 1999 byla účast svěřence trenéra Stanislava Joukala Jiřího Křehuly na MS 17- letých v polské Bydhošti, kde ve skoku vysokém obsadil 5. místo výkonem 210 cm. Křehula startoval také v mezistátním utkání juniorů v Budapešti. Do reprezentace se prosadil také Filip Klvaňa, který startoval na ME do 23 let v Göteborgu a v mezistátním utkání do 23 let v Mantově, vždy ve štafetě na 4×400 m. Dalšími reprezentanty byli Lukáš Klíma při MU juniorů v Budapešti a Ondřej Petr v mezistátním utkání ČR – Slovenko. Toto utkání opět pořádal náš klub v Brně. Mistrem ČR se v kategorii juniorů stal Lukáš Klíma, který zvítězil v trojskoku výkonem 15,01 m. Družstvo mužů zvítězilo ve své skupině I. ligy a v kvalifikaci o extraligu obsadilo 4. místo. Ženy se v tomto roce do soutěže nepřihlašují a hostují v družstvech jiných atletických klubů.

V tomto roce zahájil Petr Punčochář za podpory klubu a ve spolupráci se ZŠ Svážná projekt atletických kroužků. Díky tomuto projektu se v následujících letech objevilo několik výborných závodníků.

Na MS juniorů v Santiago de Chile v roce 2000 obsadil Jiří Křehula 11. místo a reprezentoval také při mezistátním utkání juniorů v Olomouci. Tam reprezentoval také trojskokan Miron Mutyaba. Při utkání Morava – Veneto v Olomouci překonává Křehula hranici 220 cm. Z MČR přivezli atleti klubu celkem 10 medailí. Filip Klvaňa překonal rekord Moravy a Slezska v běhu na 400 m výkonem 47,13 s. Výborné výkony podával vícebojař Michal Žižka, který překonal letitý klubový rekord Richarda Plcha. Velmi významného mezinárodního úspěchu dosáhla vytrvalkyně Ivana Martincová, která začátkem října vyhrála známý mezinárodní maratón v Košicích výkonem 2:46:17 hod. Lubomír Procházka se stal akademickým mistrem ČR na 60 m. Upozorňuje na sebe talentovaný Štěpán Wagner – v té době ještě jako sprinter, později se orientoval na skok daleký. 

Družstvo mužů vítězí ve své skupině I.ligy, a v kvalifikaci o extraligu obsazují 5. místo.

Klub poprvé pořádá kladivářský memoriál Františka Vrbky st.. Na ZŠ Svážná začíná s naší podporou rozšíření tamní atletické dráhy. Na symbolický základní kámen poklepává mistr světa v desetiboji Tomáš Dvořák.

V roce 2001 dosáhl Jiří Křehula dosud největšího mezinárodního úspěchu, jaký kdy atlet klubu měl. Na ME juniorů v italském Grosettu vybojoval stříbrnou medaili ve skoku vysokém výkonem 221 cm. Zlepšil také český juniorský rekord výkonem 226 cm. Jirka byl také v celostátní anketě Atlet roku vyhlášen nejlepším juniorským atletem ČR.

Na MČR získali medaile mimo Křehuly také vícebojař Žižka, trojskokan Mutyaba, vytrvalkyně Martincová, čtvrtkař Klvaňa a žák Michal Schejbal na 1 500 m překážek.

Družstvo mužů se opět probojovalo do kvalifikace o extraligu. Jeho výkonnost však začíná postupně klesat. V mládežnických kategoriích se našim družstvům výraznější úspěch nepodařil.

I přes zvyšující se počet trenérů se nedaří v této době zabránit poklesu výkonnosti širšího kádru či odchodům těch lepších za výhodnějšími finančními podmínkami. Vedení klubu proto omezuje finanční podporu jednotlivcům a orientuje se více na zajištění nezbytných investic do vybavení stadionu na Vojtově. První vlaštovkou je zahájení rekonstrukce sektoru dálky a trojskoku.

Poprvé se běžel tradiční Silvestrovský běh na nových tratích v Brně – Novém Lískovci. Při Memoriálu Františka Vrbky st. v hodu kladivem startovali i čeští reprezentanti a účastníci MS v Edmontonu Vladimír Maška a Markéta Hajdu. 

Na stadionu pokračují v roce 2002 práce na rekonstrukci sektorů dálky a trojskoku. Z iniciativy Petra Punčocháře se po jeho intervenci u primátora města Brna začíná rekonstruovat část objektu MŠ Oblá v Novém Lískovci na atletický tunel pro zimní přípravu.

Družstvo mužů se naposledy probojovalo do kvalifikace o extraligu a skončilo v ní na posledním – osmém – místě. Po několika letech je opět přihlášeno do soutěže II.ligy družstvo žen a obsazuje 4.místo z 12. družstev. V divizi startuje „B“ družstvo mužů a končí na 5.místě. Starší žáci končí v oblastním přeboru na 5.místě. Zato „A“ družstvo mladších žáků vítězí v městské soutěži a „B“ družstvo navíc obsazuje 6. místo. Mladší žákyně obsazují 2. místo.

Miron Mutyba se stává halovým mistrem ČR v trojskoku výkonem 15,65 m a je v poválečné historii klubu druhým atletem, který dokázal zvítězit na M ČR dospělých. V červnu překonává rekord klubu i Brna výkonem 16,11 m. Objevuje se talentovaná Kateřina Čechová a získává v prvním roce své systematické přípravy 5 medailí z MČR, z toho tři zlaté. Bronzovou medaili získává na MČR do 22 let sprinter Lubomír Procházka a vytváří dodnes platný klubový rekord v běhu na 100 m. Všichni tři také reprezentují ČR v mezistátních utkáních ve svých věkových kategorií.

Poprvé je klub pořadatelem jednoho ze závodů oblíbeného seriálu Brněnského běžeckého poháru. Ve spolupráci s vedením hotelu Myslivna v Brně-Kohoutovicích se v překrásných lesích v okolí hotelu koná Běh kolem Myslivny jako 10. závod Brněnského běžeckého poháru. První ročník ozdobila svojí účastí mistryně světa v trojskoku Šárka Kašpárková, která provedla slavnostní start.

V roce 2003 oslabené družstvo mužů zachránilo účast v I.lize. Družstvo starších žáků se probojovalo do finále Moravy a Slezska, kde skončilo na 7.místě. Družstvo mladších žákyň zvítězilo v městské soutěži a postoupilo do finále Moravy a Slezska. Mladší žáci „A“ obsadili v městské soutěži 2.místo.

Na M ČR získali závodníci klubu celkem 13 medailí, z toho 4 zlaté. Medaile z MČR získalo celkem 8 závodníků. Nejúspěšnější byla opět Kateřina Čechová, která ke dvěma zlatým medailím z haly přidala navíc český rekord starších žákyň na 150 m. Filip Klvaňa startoval v družstvu České republiky při Evropském Poháru ve slovinském Velenje ve štafetě na 4 x 400 m. Reprezentovala Alexandra Mateásková při mezistátním utkání do 15 let ČR – Slovensko a to v běhu na 1 500 m. Na historicky první Letní olympiádě dětí a mládeže ČR v Litomyšli reprezentovali Jihomoravský kraj také 4 závodníci našeho klubu (Tereza Mrkosová, Lenka Franců, Lukáš Olejníček, Kateřina Čechová, která byla vyhlášena nejúspěšnější atletkou olympiády).

V roce 2004 byla dokončena rekonstrukce sektoru pro skok daleký a trojskok. Klub však jen s obtížemi udržuje stadion a jeho zázemí v alespoň trochu provozuschopném stavu. Celá situace je ztížena nočními a víkendovými nezvanými návštěvami vandalů a bezdomovců. Klub proto intenzivně jedná o získání dotací na nezbytné investice. Po dlouhých jednáních se podaří získat nezávazný příslib města Brna a jeho popud podává klub také žádost o investiční dotaci na výstavbu šaten pro rok 2005 na Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ČR. 

Štěpán Wagner reprezentuje ČR při Evropském poháru družstev ve skoku dalekém.  Získává při MČR stříbrnou medaili a výkonem 788 cm zlepšuje rekord Brna. Kromě Wagnera získali závodníci klubu na MČR dalších 5 medailí, z toho 2 zlaté. Českou republiku reprezentují ve svých věkových kategoriích také Daniel Orálek, Milan Pírek, Robin Konvica a Tomáš Pásler.

Z družstev uspěli nejlépe mladší žáci, kteří obsadili v městské soutěži 3.místo. Muži se opět zachránili v I.lize, ženy skončily ve druhé lize na 5. místě.

Rok 2005 začíná pro celý klub příznivou zprávou – klubu je přidělena státní dotace na výstavbu nového objektu šaten ve výši 2,35 mil. Kč. Po dalších jednáních se daří zajistit dofinancování dalších 3 mil. Kč od města Brna a 160 tis. Kč od Jihomoravského kraje a je zahájena stavba objektu. Ten je zkolaudován v prosinci téhož roku a tak má klub po dlouhých letech k dispozici vlastní střechu nad hlavou. Vedení klubu obratem žádá pro rok 2006 o přidělení dalších prostředků na rekonstrukci dráhy.

V Brně se v tomto roce koná II. letní olympiáda dětí a mládeže ČR a náš klub je pověřen technickým zajištěním atletických soutěží. Ty probíhají v zrekonstruovaném areálu Pod Palackého vrchem. Celkem 6 závodníků klubu reprezentuje Jihomoravský kraj při této akci.

Závodníci klubu získali při MČR 5 medailí, z toho 3 zlaté. Kromě dorostenky Čechové na 60 m v hale se mistry ČR staly také Ivana Martincová v maratónu a Daniel Orálek v běhu na 100 km. Postupně se prosazují také mladí talentovaní závodníci Bělehrádek, Pokorný, Pásler, Olejníček a další. Áčko mužů udržuje účast v I. lize, béčko končí v divizi na 6. místě. Ženy obsazují v II. lize 3. místo, stejně tak starší žákyně v oblastním přeboru. Nejúspěšnější jsou tak opět mladší žáci, kteří končí v městské soutěži na 2. místě.

Další převratným rokem  pro Morendu je letopočet 2006 – klub získává dotace na rekonstrukci atletické dráhy v celkové výši 13 mil. Kč! Z toho částkou 6 mil. Kč přispívá MŠMT, 6 mil. Kč poskytuje město Brno a 1 mil. Kč poskytuje Jihomoravský kraj. Plní se tak sen všech členů klubu a na podzim 2006 je tak slavnostně uvedena do provozu umělá dráha. Slavnostního otevření se účastní předseda ČSTV Vladimír Srb, ředitel Českého atletického svazu František Fojt, vedoucí odboru školství, mládeže a tělovýchovy magistrátu města Brna Martin Jelínek a celá řada dalších hostů. Dne 8.11.2006 se konají první závody na nové dráze a hned od začátku je zřejmé, že stadion získá řadu nových příznivců, protože účast je skutečně hojná.

Tohoto pro klub významného okamžiku se bohužel nedožívá nestor klubu prof. František Klempa, který umírá 19. ledna 2006 v Brně.

Nejvýraznějším sportovním úspěchem roku je postup družstva žen do I. ligy. Děvčata suveréně vítězí ve II. lize. Muži „A“ opět udrží účast v I. lize.

Na MČR získávají naši závodníci celkem 10 medailí, z toho 4 zlaté. Kromě double Kateřiny Čechové při halovém M ČR juniorek – kdy vítězí na 60 a 200 m – jsou to opět Ivana Martincová v maratónu a naprosto senzačně reprezentant v triatlonu Filip Ospalý. Ten v atletických soutěžích startuje za náš klub a právě v roce 2006 vítězí na M ČR v běhu do vrchu. 

Českou republiku reprezentují Martin Pokorný při mezistátním utkání juniorů, Adam Hromčík při mezistátním utkání dorostenců a Tomáš Bělehrádek při mezistátním utkání do 15 let. Reprezentuje také vytrvalec Daniel Orálek na MS v běhu na 100 km v Jižní Koreji, kde končí na 38. místě.

I v roce 2007 se prosazují atleti Moravské Slavie do reprezentace. Asi nejvýrazněji pak Pavla Hřivnová, šumperská sprinterka, která v zimě 2007 do klubu přestupuje z  AK Olomouc. Svěřenkyně trenéra Petra Punčocháře exceluje na tratích 100 a 200 m. Díky svým výkonům je nominována do reprezentační štafety pro ME do 22 let a se štafetou obsadí ve finále 7. místo. V mezistátním utkání juniorů startuje Adam Hromčík. A samozřejmě také Daniel Orálek, který startuje na ME v běhu na 24 hodin na dráze a na MS v běhu na 100 km. Do reprezentace Jihomoravského kraje při Letní olympiádě dětí a mládeže se nominuje z členů klubu Hana Prochová a Martina Olejníčková.

Na MČR získávají závodníci celkem 12 medailí, z toho 4 zlaté. Po skončení halové sezóny bohužel odchází Martin Pokorný do Univerzity Brno a další medailová umístění tak již nezískává v dresu Moravské Slavie. Kateřina Čechová senzačně vítězí na halovém M ČR v běhu na 200 m žen. K tomu přidává další dvě zlaté medaile na juniorském halovém M ČR. Medailisty jsou i Hromčík – 3 x – a Orálek – 2 x. Nečekaná je pak bronzová medaile štafety žen na 4 x 100 m z M ČR do 22 let.

Z družstev jsou úspěšné ženy, které ve své první sezóně v I.lize obsazují ve své skupině 5. místo. Muži si 6. místem udržují prvoligovou příslušnost pro další sezónu.

Z dalších výkonů stojí za zaznamenání čas Jaroslava Urbánka na 3000 m – 8:28,83 min – kterým se zařadil na třetí místo historických tabulek klubu.

Moravská Slavia přebírá od Sokola Žabovřesky pořádání silničního závodu Brněnská 25. 16. září 2007 odstartuje primátor města Brna 40. ročník tohoto závodu. Na nové trati ze stadionu na Vojtově ulici do Bystrce a zpět vítězí Daniel Orálek v čase 1:23:53 hod.

Klub má 176 členů, v průběhu roku uspořádal 14 závodů a do soutěží družstev je přihlášeno 5 kolektivů. 

Finance v historii atletiky v Moravské Slavii.

Bez peněz se atletika dělat nedala ani před sto lety, ani dnes. V průběhu onoho sta let se však měnily jak majetkové a finanční poměry klubu, tak skladba zdrojů, ze kterých byla činnost atletů financována. Finanční výkazy jsou přitom specifickým svědectvím o tom, jak se za tu dobu změnila celá společnost. První zmínka o finančních vydáních na atletiku v Moravské Slavii je již z roku 1908. Vydání na lehkou atletiku jsou uvedena v celkové pokladní zprávě a činila celých 26 říšských korun. Sportovní publikace – Zpráva o činnosti SK Moravská Slavia za rok 1909 pak zmiňuje výdaje na atletiku ve výši tehdejších 55 říšských korun a 17 haléřů. Publikace druh vydání blíže nespecifikuje. Jen pro srovnání je to částka srovnatelná se sumou, kterou v témže roce vynaložil správní výbor za poštovné a telegramy. Přitom například fotbalový odbor učinil v témže roce vydání ve výši více než 6 tisíc říšských korun. Jednalo se o první roky existence atletického odboru a vydání tomu odpovídala. Drtivou většinu příjmů správního výboru v té době tvořily vybrané členské příspěvky. Jednotlivé odbory pak měly své samostatné příjmy a vydání. Například fotbalový odbor měl drtivou většinu svých příjmů ze vstupného – v roce 1908 více než 5 tisíc říšských korun.

Podrobněji je hospodaření atletů popsáno v ročence SK Moravské Slavie za rok 1919. Z ní je patrné, že atleti jdou hospodářsky stejným směrem jako v té době fotbalisté. Jejich příjmy jsou tvořeny výhradně vybraným vstupným. To v roce 1919 dosáhlo výše 2 803,11 Kčs. Přitom výdaje na plakátování a tisk plakátů dosáhly výše 773,40 Kčs.  Cestovné a zájezdy byly pak kryty do výše 565,08 Kčs. Za nářadí pak bylo vydáno 864,60 Kčs.

Další zmínka o hospodaření atletů se datuje až rokem 1940. Celkový obrat atletického odboru dosáhl tehdy částky 17 350,70 protektorátních korun. I nadále je důležitou složkou příjmů vybrané vstupné, není však složkou jedinou. Mezi příjmy se objevují náhrady na cestovné a stravné závodníků (zřejmě od atletického ústředí či okrsku), dary členů či náhrady za propůjčený inventář. Z dnešního hlediska je zajímavé, že sport se až na výjimky musel obejít bez finanční podpory sponzorů z řad podniků či bez dotací z veřejných prostředků. Je však zapotřebí pro objektivitu poznamenat, že tehdejší sportovní kluby vyvíjely svoji činnost v naprosto odlišných společenských poměrech. Televizní vysílání v dnešní podobě neexistovalo a tak příznivci sportu byli vděčni za každý sportovní podnik ve svém okolí, který mohli zhlédnout. Dosáhnout tehdejšího počtu diváků je proto dnes možné jen při závodech s účastí mezinárodní špičky.

Výsledky hospodaření AC Moravská Slavia Brno jsou archivovány od roku 1993. Do té doby bylo hospodaření atletického oddílu součástí ekonomiky celé TJ Moravská Slavia Brno. Ze vzpomínek víme, že koncem 80.let činil roční objem rozpočtu atletického oddílu cca 20 000,- Kč.

Od roku 1993 postupně narůstal podíl veřejných rozpočtů – zejména z úrovně města Brna – na financování činnosti atletického klubu. Po rekonstrukci atletické dráhy v roce 2006 hrají výraznější roli než dříve také členské příspěvky. Bez masivní podpory města Brna a bez možnosti čerpání státních prostředků by však nebylo v současné době možné zajistit ani běžnou roční činnost, ani investice.

Pro toto všechno i pro řadu dalších osobností či událostí, o kterých jsme nemohli pro omezený rozsah na tomto místě zmínit, je AC Moravská Slavia Brno na svoji historii hrdá.

• VÍTEJTE

  • Informace pro zájemce o členství + přihláška do AC
  • Informace pro nové členy
  • Chcete přispívat na webové stránky klubu?
  • Náš Klub na FaceBooku
  • Provozní řád stadionu
  • Odkazy na jiné weby

• Nejnovější komentáře

  • Ladislav Zouhar: Sportovní ples Moravské Slavie
  • Michal ruzicka: Sportovní ples Moravské Slavie
  • Ladislav Zouhar: Sportovní ples Moravské Slavie
  • Ondřej Kratochvíl: Sportovní ples Moravské Slavie
  • Lukáš Soural: Propozice 44. ročníku Silvestrovského běhu

• Sekce

  • Akce a události (744)
  • Akce SpS mládeže (24)
  • Aktuality a oznámení (2 389)
  • Ankety (1)
  • Atletika na Morendě (123)
  • Fotogalerie (77)
  • Fotogalerie SpS mládeže (3)
  • Galerie slávy (31)
  • Klubové informace (3)
  • Měření (1)
  • Ostatní (413)
  • Rekordy (5)
    • Historické tabulky (1)
    • Rekordy klubu (1)
    • Rekordy Morenda mítinku (1)
    • Rekordy stadionu (2)
  • Termínovka (35)
    • Termínovka 2009 (1)
    • Termínovka 2011 (1)
    • Termínovka 2012 (6)
    • Termínovka 2013 (6)
    • Termínovka 2014 (7)
    • Termínovka 2015 (7)
    • Termínovka 2016 (7)
  • Výsledky (115)
    • Výsledky 2006 (1)
    • Výsledky 2007 (1)
    • Výsledky 2008 (1)
    • Výsledky 2009 (4)
    • Výsledky 2010 (13)
    • Výsledky 2011 (18)
    • Výsledky 2012 (14)
    • Výsledky 2013 (13)
    • Výsledky 2014 (13)
    • Výsledky 2015 (8)
    • Výsledky 2016 (7)
    • Výsledky 2017 (11)
    • Výsledky 2018 (5)
    • Výsledky 2019 (3)
  • Výsledky SpS (6)

• Poslední příspěvky

  • POZVÁNKA NA MIMOŘÁDNOU VALNOU HROMADU
  • Tři medaile, stříbrnou a dvě bronzové, přivezli
  • Jiří Rerych zvítězil v ostravském maratonu
  • Vytrvalec Tomáš Hrdina zvítezil
  • Chodkyně Lenka Slabáková překonala
  • POZVANKA NA MIMOŘÁDNOU VALNOU HROMADU
  • Petr Svoboda vybojoval zlatou medaili
  • Družstvo starších žákyň vybojovalo
  • Tereza Hrazdilová překonala rekord klubu
  • Jan Vrbka překonal rekord klubu

• Kalendář událostí

• Vyhledávání

  Vyhledávání

• Přihlášení

  Administrace

• Odkazy

  • atletika.cz
  • Brněnská pětadvacítka
  • Hodinovka na dráze
  • ODKAZY
  • RSS
  • 

• Návštěvy

  
  Pro počítání návštěv využíváme cookies třetí strany a to české obchodní společnosti TOPlist s.r.o..

• Naši činnost podporují

  Činnost AC Moravská Slavia Brno je podporována Statutárním městem Brnem, Jihomoravským krajem, Českým atletickým svazem a Národní sportovní agenturou.

  Město Brno podpořilo v roce 2023 náš klub dotací:

  • Mládežnický sport ve výši 679 000 Kč.
  • Zabezpečení provozu stadionu ve výši 402 000 Kč.
  • Zabezpečení sportovní činnosti dospělých 110 000 Kč.
  • Vrcholový sport 54 000 Kč.
  • Záštity sportovních akcí 110 000 Kč.
  • Vrcholový sport 54 000 Kč.
  • Záštity kulturní akce 30 000 Kč.