Jeden komentář k článku 43. ročník Brněnské 25.

PhDr. Jiří Vaněk, 24. listopadu 2009, 14:36


K historii závodu
Zakladatelem závodu s dnes již čtyřicetiletou tradicí je dlouholetý žabovřeský maratonec, atletický činovník, trenér a organizátor František Barták. Účastník mnoha silničních běhů na území celé republiky chtěl také v Brně vytvořit závod , který by se délkou trati stal předstupněm maratonu a počtem účastníků i sportovní úrovní se přiblížil k nejúspěšnějším obdobným závodům v českých zemích a na Slovensku, který by se stal (s jistou nadsázkou) brněnskými „Běchovicemi“ či „Košicemi“. Vzorem se mu staly kromě těchto našich největších a nejslavnějších vytrvaleckých závodů také Malý svratecký maraton na 32 km ve Víru (pořádaný každoročně od roku 1954) a zejména tradiční jihočeský silniční běh na 25 km Kolem Hluboké. Právě silniční běhy na 25 km patřily v 60. až 80. letech k velmi oblíbeným, než je v poslední dekádě 20.století začaly nahrazovat oficiálně uznávané půlmaratony, a také tuto délku zvolil Barták pro nový závod na trati, kterou si vyhlédl v okolí brněnské přehrady. Start a cíl se nacházel na malém atletickém stadiónku Sokola Žabovřesky„Pod lesem“, běželo se brněnskými ulicemi přes Komín a Bystrc-Kníničky do Rozdrojovic a Jinačovic, odkud se po obrátce běžci vraceli stejnou trasou zpět. Tato trať doznala za 39 let jen nepatrných změn, zejména po úředním přeměření po 4.ročníku , kdy se zjistilo, že je asi o 800 m kratší a bylo nutné posunout obrátku v Jinačovicích, a od 11.ročníku, kdy se obrátka z bezpečnostních důvodů vrátila na zdejší náves a potřebné prodloužení na přesných 25 km se našlo v žabovřeských ulicích. Také původní říjnový termín se zakrátko usadil na třetí a později druhé zářijové sobotě, či ojediněle neděli.
Poprvé tak vyběhlo ze škvárové dráhy žabovřeského hřiště pouhých 23 běžců 29.října 1967, aniž tušilo, že zakládají tradici. Byl mezi nimi i jedenadvacetiletý pražský student, jinak ale Brňan Karel Fuksa, který také asi tehdy nepředpokládal, že o 40 let později bude mít příležitost absolvovat bez přerušení i svůj 40.ročník. Ostatně tradice byla ohrožena už po roce – okupace Československa sovětskou armádou v srpnu 1968 znemožnila konání už připraveného 2.ročníku, který se tak uskutečnil až v roce následujícím. Naštěstí k dalšímu přerušení už nedošlo. Závod si pod Bartákovým organizačním vedením záhy získal značnou popularitu a účastníků rychle přibývalo, rostla i jeho sportovní hodnota. Objevili se i první zahraniční běžci – už ve 3.ročníku startovali dva Rakušané, v dalších pak především Němci z tehdejší NDR a Poláci, kteří patřili i k nejlepším. Nechyběli však ani závodníci z Maďarska, Jugoslávie, Spolkové republiky Německo a dokonce několikačlenná skupina řeckých veteránů. V jubilejním 5.ročníku 1972 překročil počet účastníků stovku a ze zahraničí jich bylo 21, mezi vítězi se pravidelně objevovali přední naši běžci včetně reprezentantů.
Po historicky prvním vítězi Zdeňku Nečasovi z tradiční přední brněnské maratonské „stáje“ Spartaku I.brněnské přišli a zvítězili slovenský reprezentant Adam Košťál (1969 a 1971), pozdější trenér maratonské reprezentace Bohdan Müller (1970) a tehdy nejlepší čs. maratonec MUDr. Josef Podmolík (1972). Následoval „zlatý hatrik“ brněnské legendy Ing. Jaroslava Kocourka (1973-1975), který je se čtyřmi vítězstvími a dalšími předními místy vůbec nejúspěšnějším účastníkem Brněnské pětadvacítky. Chybí mu jediné – traťový rekord. Ten už plných 30 let drží slovenský vytrvalec Miroslav Jura, který při svém jediném startu na brněnské trati v roce 1977 dosáhl nikdy už nepřekonaného vynikajícího času 1:20:30 hod, když své největší soupeře Jiřího Kaňu a Miloslava Kalába porazil o více než minutu. Oba však svými tehdejšími výkony (1:21:36 a 1:21:46) obsazují v historické tabulce stále 3. a 4. místo, když se rekordu nejvíce přiblížil o dva roky později při svém čtvrtém vítězství právě Jaroslav Kocourek časem 1:21:21 hod.
Jubilejní 10.ročník se stal rekordním nejen sportovními výkony, ale i z jiných aspektů, a znamená skutečný vrchol v celé historii Brněnské pětadvacítky, která tehdy patřila k největším i nejkvalitnějším silničním běhům v celé republice. Rekordní byl počet 171 startujících i 27 zahraničních účastníků. K vysokému číslu nepochybně přispěla i skutečnost, že se jubilejní závod konal zároveň jako první česká veteraniáda – mistrovství veteránů nad 40, 50 a 60 let – v silničním běhu na 25 km. Mezi běžci nechyběly ani tři ženy, které obtížný závod dokončily. Nebyla to však úplná novinka. Jako první žena vůbec absolvovala tuto trať už v roce 1974 německá běžkyně Rosemarie Pfeiffer z Lipska, když za sebou nechala 30 mužů, o rok později její základní rekord 2:06:23 posunula téměř o 9 minut půvabná pražská vytrvalkyně Vlastimila Červená. K této průkopnici dlouhých silničních běhů u nás pak pomalu přibývaly i další ženy, hned v následujícím 9.ročníku startovaly tři a brněnská horolezkyně Marie Skopalová posunula znovu ženský traťový rekord už k úctyhodné hranici 1:53 hod. a své vítězství opakovala i v jubilejním ročníku.
Po tomto vrcholu však nastává určitá stagnace, později dokonce krize. Hned 11.ročník znamenal znatelný pokles startujících, poprvé po 6 letech jich přišlo méně než sto – pouhých 88, tedy jen o málo více než polovina účastníků předchozího ročníku. Tento pokles se sice podařilo na čas zastavit a počet běžců a mezi 12. a 14.ročníkem, v němž ( v roce 1981 ) zaznamenáváme druhou nejvyšší účast 158 běžců, z toho 4 žen, opět překračoval stovku. Také sportovní úroveň zůstávala dosti vysoká, o čemž svědčí nejen jména vítězů – Jiří Kaňa (1978), Jaroslav Kocourek ( 1979 – držitel nejlepšího čs.výkonu v maratonu 2:15:16 z roku 1977), Ladislav Řezáč (1981) a Stanislav Tománek (1982), patřících k tehdejší vytrvalecké elitě, k níž se přiblížil i brněnský běžec Rostislav Rakšány (1980), ale i výkony vítězů, pohybujících se většinou kolem hranice 1:22 hod. K výraznému posunu došlo u žen – po uznání a zařazení maratonu žen do oficiálních mezinárodních soutěží na počátku 80.let. Už v roce 1981 objevila také v Brně průkopnice českého ženského maratonu Vlasta Rulcová a ve spolupráci se svou podstatně mladší kolegyní z rodící se ženské reprezentace Šárkou Balcarovou posunula traťový ženský rekord o téměř čtvrt hodiny na tehdy fantastických 1:38:07 hod., pod hranici 1:40 se dostala i Balcarová. Rulcová tehdy skončila celkově na 38. místě a porazila tak 120 mužů, Balcarová doběhla jen o 6 míst za ní. Vynikající rekord však neměl dlouhé trvání, už za tři roky ho překonala při svém druhém vítězném startu brněnská lyžařka a reprezentantka v maratonu Ing. Hana Horáková a časem 1:36:09 ho drží dosud.
Po velmi úspěšném jubilejním ročníku se však další organizace závodu vzdal jeho zakladatel a ředitel František Barták a během dalších čtyř let odešli i téměř všichni jeho nejbližší spolupracovníci z poměrně početného organizačního výboru, což se pochopitelně muselo odrazit i na dalších ročnících už tradičního závodu, jehož existenci udržovalo obětavě jen několik málo jednotlivců, většinou ještě aktivních závodníků z řad atletického oddílu Sokola Žabovřesky. Ještě jubilejního 15.ročníku se účastnilo 114 běžců, v dalších ročnících však počet startujících klesal hluboko pod stovku, až na 67 v letech 1985 a 1986, účast zahraničních běžců byla mizivá i nulová, totéž platí o kategorii žen – s výjimkou 19.ročníku s pěti startujícími ženami. Tento ročník se poprvé běžel jako Memoriál Jiřího Neřimy v kategorii veteránů nad 40 let na počest jednoho z předních organizátorů a zároveň i vytrvalců z tehdy početné běžecké skupiny pořádajícího oddílu.Tehdy se také rozhodli František Barták a jeho dřívější spolupracovníci znovu převzít organizaci závodu.. Projevilo se to v opět úspěšném jubilejním 20.ročníku 1987, kterého se zúčastnilo 119 běžců, včetně 11 zahraničních a 3 žen.Tato pozitivní změna neměla však bohužel delší trvání.
Od poloviny 80.let přestávala Brněnská pětadvacítka patřit k nejprestižnějším běhům tohoto typu v našich zemích a zejména pak v 90.letech nabývala stále více charakter menšího lokálního závodu, což se projevovalo i v absenci předních československých běžců, zejména reprezentantů, s výjimkou kvalitních běžců brněnských. Ti také od roku 1984 po dalších 10 let většinou vítězili. Po dvojnásobném triumfu nejlepšího dráhového specialisty ligové Zbrojovky Miroslava Zoubka (1984. 1985) se v 19.ročníku dočkal vítězství i běžec z pořádajícího oddílu Zdeněk Šváb, po úspěchu pražského vytrvalce Tomáše Kaltmayera v jubilejním závodě následovali s výjimkou břeclavského Josefa Kolínka (1989) až do počátku 90.let už jen Brňané Jiří Florián (1988), Antonín Beránek (1990), orientační běžec ze Žabovřesk a vůbec nejmladší vítěz tohoto závodu v celé jeho historii jedenadvacetiletý Libor Zřídkaveselý (1991), Luděk Hudák (l992) a jako poslední Pavel Baběrád (1993).
Vítězné časy měly ještě stále dobrou úroveň, střídavě se pohybovaly kolem 1:25 a 1:27 hod., což však stačilo v lepším případě až na umístění ve třetí desítce historické tabulky, v opačném i někde kolem 70. místa. Prudčeji však klesala oproti minulosti úroveň na dalších místech i celkový počet běžců, který se pohyboval většinou kolem 50 a jen občas mírně překročil šedesátku (maximum 64 v letech 1991 a 1997, naopak nejméně 44 roku 1998). Startující se rekrutovali převážně už jen z Brna a širšího okolí, málo jich už přijíždělo z Čech, prakticky zcela vymizeli závodníci ze zahraničí včetně slovenských.Ubývali také mladší běžci a většinu startovního pole začali tvořit závodníci veteránských kategorií. Tato okolnost se odrazila už v roce 1994 v prvním vítězství veterána v absolutním pořadí vůbec, když čtyřicetiletý Tomáš Hromek z Kroměříže za sebou nechal všechny mladší soupeře. Jeho vítězství však bylo poněkud kuriozní – kilometr před cílem na vedoucího závodníka běžícího s více než půlkilometrovým náskokem nedokázal správně zareagovat směrník a místo do závěrečné smyčky ho pustil přímo k cíli. Rozhodčí po delší debatě právě vzhledem k velkému náskoku nedaleko cíle byli shovívaví a Hromkovo vítězství nakonec uznali. Jen vítězný čas nebyl zařazen do historických tabulek – zkrácením tratě asi o 400 m by jeho skutečná hodnota byla až za hranicí 1:30 hod.
Časy za touto hranicí už v dalších ročnících většinou stačily na „medailová“ umístění a postupně i na celkové vítězství. Jistou světlou výjimkou byl výkon vítěze z roku 1996 Pavla Nováka z Čáslavi, který o 6 vteřin překonal i hranici 1:25, když po skvělém sólovém výkonu porazil druhého v cíli o více než 6 minut, a v následujícím 30. jubilejním ročníku byl jen o 21 vteřin pomalejší Petr Kadlec z Milotic, když téměř po celou trať urputně bojoval s druhým Pavlem Stanovským a v cíli je dělilo pouhých 19 vteřin – za nimi už ale zela pětiminutová propast. Naopak o rok později stačil druhému nejmladšímu vítězi Brněnské pětadvacítky Luďkovi Šírovi (22 let) k úspěchu dosud nejslabší vítězný čas 1:32:30. Posledním dvojnásobným vítězem se na samém sklonku 20.století stal pražský běžec Pavel Stanovský ze Sokola Královské Vinohrady.
V ryze amatérských podmínkách atletického oddílu žabovřeského Sokola se přes obětavost několika málo jeho činovníků a jejich nejbližších spolupracovníků bohužel nepodařilo zajistit za podstatně změněných společenských poměrů po pádu komunistického režimu potřebnou organizační úroveň a dostatečné finanční zajištění tradičního závodu, který se tak po téměř čtyřech desetiletích své existence ocitl na pokraji zániku. Po onemocnění obětavé předsedkyně oddílu Olgy Novotné vzdali se postupně organizace závodu na počátku nového století i zbývající spolupracovníci zakladatele Františka Bartáka, nakonec rezignoval také poslední ředitel závodu Radim Jetelina, který se pokoušel jeho organizaci zjednodušit až k samé hranici únosnosti a regulérnosti. To se projevilo i na dalším úbytku počtu startujících – minimum 34 v roce 2004 – a pokračující nižší sportovní úrovni, s jistou výjimkou veteránských kategorií a kategorie žen.
Té od počátku 90.let bezkonkurenčním způsobem kralovala Ivana Martincová, která po trojnásobném vítězství v letech 1990-92 a dvouleté startovní odmlce zvítězila dokonce ještě devětkrát za sebou (1995-2003). Výjimečnost jejího výkonu nesnižuje ani skutečnost, že ve třech případech byla jedinou ženou na startu a v jiných její soupeřky ani zdaleka nedosahovaly jejích kvalit. Svými časy a umístěním často předčila většinu mužů a jedenkrát (2000) dokonce obsadila druhé místo v absolutním pořadí. Se svým nejlepším výkonem 1:37:03 z roku 2003 zaujímá vytrvalkyně Moravské Slavie druhé místo historické tabulky žen a přiblížila se tak letitému rekordu Hany Horákové na necelou minutu. Právě svými výkony v Brněnské pětadvacítce se Martincová odrazila k úspěchům i na maratonské trati, kde se zařadila mezi naše nejlepší závodnice a získala i mistrovské tituly.
Z mužů pouze v prvním roce nového tisíciletí (2001) podal ojedinělý vynikající výkon u nás tehdy žijící a závodící Ukrajinec Andrej Danilov, který se zcela bez rovnocenných soupeřů – druhý běžec doběhl až o 10 minut později – dokonce oficiálně pokusil o překonání traťového rekordu a nakonec za ním zůstal pouze minutu a deset vteřin. Časem 1:21:40 se však zařadil na vynikající čtvrté místo historických tabulek, do nichž se mezi nejlepší stovku mužů kromě něho za posledních 10 let (od roku 1997) už nikdo jiný nezapsal. Další vítězové se už pod 1:30 hod. nedostali, v roce 2005 dokonce vítězný Roman Baláž z Ostravy nepotřeboval zaběhnout ani velmi průměrných 1:40 hod! Danilov byl také prvním cizincem, který Brněnskou pětadvacítku vyhrál, stejně úspěšný byl v následujícím ročníku opět u nás pracující a závodící Ukrajinec Andrej Jankovskij. Dosud nejlepší umístění zahraničního závodníka bychom museli hledat daleko v minulosti – až v 9.ročníku (1976), kdy polský vytrvalec Ryszard Tomys doběhl na druhém místě.

Poslední dva ročníky se už konaly mimo organizační rámec atletického oddílu Sokola Žabovřesky a uskutečnily se jen zásluhou snahy nejvytrvalejšího účastníka závodu Karla Fuksy a několika jeho přátel. Je proto poněkud překvapivé, že právě poslední 39.ročník zaznamenal – přes náhlé přeložení závodu o jeden den na nezvyklou dobu nedělního poledne – po pěti letech nejvyšší účast 57 startujících, z toho rekordních 7 žen, i opět solidní výkon vítěze pod 1:30 hod zásluhou startu jednoho z nejúspěšnějších brněnských vytrvalců posledních let Dana Orálka z Moravské Slavie. Třetí vítězství za sebou pak zaznamenala Jiřina Kociánová, bohužel v předchozích dvou ročnících bez jediné konkurentky.
Jubilejní 40.ročník Brněnské pětadvacítky je před námi. Jeho organizaci převzal AC Moravská Slavia a uskuteční se na zcela nové trati – historické tabulky a traťové rekordy už tedy zůstanou skutečně jen historií. Zda se pouhou historií stane i samotný závod, či zda radikální změna bude znamenat i novou naději a pokračování tradice, ukáže nejbližší budoucnost.

Lidé a zajímavosti Brněnské pětadvacítky
Vítězové a rekordmani
Zcela unikátní postavou mezi vítězi je Ivana Martincová (1963) – od svého prvního startu v roce 1990 až do zatím posledního roku 2003 nenašla přemožitelku a v kategorii žen zvítězila celkem dvanáctkrát. Po trojnásobném vítězství (1990 – 1992) následovala trojnásobná „šňůra“ 9 prvenství (1995 – 2003). Za 14 let tak závod zaznamenal pouze dvě jiné vítězky v letech 1993 a 1994, kdy Ivana nestartovala. Její ojedinělý výkon nesnižuje ani skutečnost, že třikrát absolvovala závod jako jediná žena – často za sebou totiž nechala většinu startujících mužů a dobíhala v první desítce, v roce 2003 dokonce obsadila druhé místo v absolutním pořadí, když zaběhla svůj nejlepší výkon 1:37:03. První dáma Brněnské pětadvacítky, původně startující za Universitu Brno, pak Sokol Radostice a v posledních letech za Moravskou Slavii, se právě na této trati vypracovala na jednu z nejlepších českých maratonských běžkyň s řadou vítězství a předních umístění v našich i zahraničních maratonech a dalších vytrvaleckých závodech, včetně mistrovských titulů. Přes řadu vynikajících výkonů na těžké brněnské trati jí však zůstal odepřený ten nejcennější – traťový rekord, i když se mu přiblížila na necelou minutu.
Traťový rekord žen časem 1:36:09 drží už 23 let ing. Hana Horáková (Universita Brno) a dosáhla jej při svém druhém vítězství roku 1984, když svůj vítězný výkon z předchozího roku zlepšila o více než 13 minut. Toto pronikavé zlepšení dovedlo původně běžkyni na lyžích z brněnského Startu až do řad čs. maratonské reprezentace i k mistrovským titulům.
Dvě vítězství po sobě (1976 a 1977) zaznamenala ještě jedna z průkopnic dlouhých silničních běhů v Brně horolezkyně Marie Skopalová a dokonce trojnásobnou vítězkou se v posledních třech ročnících (2004 – 2006) stala mladá brněnská běžkyně Jiřina Kociánová (roč.1981). Mezi vítězkami nalezneme i dvě zahraniční závodnice z tehdejší NDR, vůbec první ženu na startu tohoto závodu Rosemarie Pfeiffer (1976) a Irmgard Kretschmer (1978, závod tehdy absolvoval i její manžel). Z ostatních vítězek připomeňme alespoń ještě jednu z průkopnic českého maratonu Vlastu Rulcovou, která v roce 1981 posunula dosavadní pět let starý traťový ženský rekord Skopalové téměř o 15 minut.
Mezi daleko početnějšími muži jednoznačně kraluje se 4 vítězstvími vynikající brněnský vytrvalec a dodnes jeden z nejlepších světových ultramaratonců ing. Jaroslav Kocourek (1949). Po třech vítězstvích za sebou (1973 – 1975) dokázal ještě vyhrát v roce 1979 ve svém nejlepším čase a druhém v celé historii závodu 1:21:21. O rekord trati ( 1:23:06 z roku 1973) ho však připravil v jubilejním 10. ročníku (1977) slovenský maratonec Miroslav Jura, jehož výkon 1:20:30 zůstává i po třiceti letech nepřekonán. Kocourek stál na stupních vítězů celkem desetkrát, jednou byl ještě druhý (1978) za vítězným Jiřím Kaňou, čtyřikrát pak třetí – poprvé při svém prvním startu už ve 2.ročníku (1969) jako dvacetiletý, pak o rok později a znovu ještě dvakrát po více než deseti, resp. 15 letech (1981 a 1985). Poslední úspěch si připsal už jako čerstvý veterán v roce 1989, když skončil druhý v kategorii B opět za svým velkým soupeřem Jiřím Kaňou.
Dvojnásobnými vítězi se stali už jen tři běžci – v počátcích závodu slovenský maratonský mistr Adam Košťál (1969 a 1971, o rok později skončil druhý a absolvoval ještě dalších 5 ročníků)), dvakrát za sebou pak brněnský vytrvalec Miroslav Zoubek (1984 a 1985) a Pavel Stanovský z Prahy (1999 a 2000).
Snad ještě výraznější postavou závodu než Kocourek je však jeho vynikající soupeř Jiří Kaňa (1944), přestože zvítězil v hlavní kategorii „pouze“ jednou (1978, právě před Kocourkem) a v historických tabulkách zaujímá „až“ třetí místo právě za Kocourkem – časem 1:21:36 z nejrychlejšího závodu historie v roce 1977, kdy skončil druhý za rekordmanem Jurou. Na svém kontě má však Kaňa ještě čtyři druhá místa (1977,1979,1984 a 1998) v neuvěřitelném rozpětí 21 let, přičemž poslední dvě vynikající umístění zaznamenal už jako veterán ve věku 40 a 54 (!)let, stejně jako jediné třetí místo v absolutním pořadí (1989). Jeho bilance je obdivuhodná – kromě svého prvního startu v roce 1973, kdy časem 1:32:52 skončil na 24.místě, už poznal při dalších 13 absolvovaných ročnících jen stupně vítězů – v kategorii A jednou vítěz a dvakrát druhý, ve veteránských kategoriích už jen vítězil – celkem desetkrát! V kategorii B čtyřikrát – absolutně byl přitom na 2.,5., 3. a 4.místě – a v kategorii C dokonce šestkrát. (1994-1998, 2000). Drží také veteránský traťový rekord 1:26:03 (1984), necelá minuta mu chyběla při vynikajícím vítězství ( a celkovém druhém místě ) časem 1:33:52 v roce 1998 k překonání letitého rekordu Oldřicha Zemana 1:33:02 (1973) v kategorii nad 50 let.
Rekordmanem nejstarší kategorie nad 60 let je časem 1:46:24 z 30.ročníku (1997) dosud aktivní třebíčský vytrvalec Jan Nechvátal (1935), který byl korunním princem závodu v jeho počátcích – v prvních 3 ročnících skončil vždy na druhém místě.

Běžci nejvěrnější …
Atmosféru závodu vytvářejí také ti, kteří sice většinou nevystoupí na stupně vítězů a často nedoběhnou ani na předních místech, ale opakovaně přicházejí vždy znovu a znovu na start a bojují se záludnou tratí i vlastním tělem po dlouhé roky. Také Brněnská pětadvacítka má své věrné ctitele.
Naprosto ojedinělé místo mezi nimi zaujímá známý brněnský televizní režisér a pracovník Karel Fuksa (1946), většinou závodící v barvách pořádajícího oddílu. Absolvoval všech dosavadních 39 ročníků! Nejlepší výkon na regulérní trati 1:47:27 má ze 6.ročníku (1973), jako veterán zaběhl nejlépe ve 23. ročníku (1990) 1:52:19.
Nejvíce se mu blíží – ale s dostatečným odstupem – domácí žabovřeský běžec František Klimeš (1947) s 30 dokončenými závody, poprvé startoval ve 3.ročníku a nejlepšího výkonu 1:40:58 dosáhl už jako veterán ve 42 letech (1989), když zlepšil o 12 vteřin svůj dosud nejlepší 14 let starý čas. Na třetím místě je další brněnský šedesátník Pavel Košťál (1944), poprvé startující v 6.ročníku, s 26 absolvovanými běhy, následovaný rovněž Brňanem Miloslavem Hulánkem (1945) s 23. Všech prvních 20 ročníků zdolal Jiří Volák (1931) z Blanska, který pak ze zdravotních důvodů přešel z vytrvalostních běhů k otužileckému plavání, stejného počtu dosáhli ještě Brňané Jaroslav Kachlík (1933) nepřerušenou řadou od 3. do 22.ročníku a s mezerami vítěz závodu z roku 1986 Zdeněk Šváb (1951). Těsně pod touto „nadpoloviční“ hranicí zůstali např. Milan Sekanina, Libor Smejkal a Jiří Vaněk, z mimobrněnských Květoslav Hána a další. Zatímco tito dnes (s výjimkou mladšího Švába) již více než šedesátiletí běžci startovali většinou už v první desítce ročníků a někteří se v posledních letech už v poli závodníků neobjevili, mezi ženami bezkonkurenčně vede Ivana Martincová s 12 vesměs vítěznými závody absolvovanými v letech 1990 – 2003.

… i ti ostatní
Mezi účastníky Brněnské pětadvacítky v průběhu 39 ročníků nalezneme řadu zajímavých jmen – ať už ze sportovní oblasti, či kulturního, společenského i politického života. Beze sporu k nim patří legenda rakouského maratonu Adolf Gruber, který dokončil 3. a 4.ročník vždy na 18.místě – to už bylo mnohonásobnému rakouskému mistru kolem 50 let! Běhali však nejen atleti, případně orientační běžci – z jejich řad jsou i vítězové Libor Zřídkaveselý a Jana Galíková, ale také horolezci (ti snad nejvíce), veslaři, cyklisté, lyžaři a další. Velký ohlas měl dvojnásobný start tehdy nejlepšího čs. žokeje, čtyřnásobného vítěze Velké pardubické Václava Chaloupky v 6. a 7.ročníku s velmi kvalitním výkonem 1:43:40 (1974). Těžkou trať dokázal dokončit i bývalý hokejový reprezentant a obránce mistrovské „Komety“, tehdy už sportovní novinář Jaromír Meixner (1976). Mezi početné účastníky z řad brněnských horolezců patřili kromě dvojnásobné vítězky Majky Skopalové a populárního ing, Jana Krcha zv. „Drobeček“ i současní přední politici, poslanec a nedávný místopředseda české vlády a ministr dopravy ing. Milan Šimonovský (absolvoval 6.ročník), či bývalý senátor Jan Zahradníček (kvalitní čas 1:44:59 v roce 1979). Z brněnských legend připomeňme alespoň populárního gladiátora, herce a propagátora „hantecu“ Frantu Kocourka, který absolvoval dokonce tři ročníky (1975, 1977 a 1983) s nejlepším výkonem 2:33:0l (1977). K nezapomenutelným postavám patří i nestor našich vytrvalců oblíbený ing. Karel Hrbek (1898) s pěti ročníky (1969-1974) a nejlepším časem 2:22:01 (1972 ) – naposledy absolvoval ve svých 76 letech jako nejstarší český účastník v celé historii závodu (čas 2:32:38).
Na startu se objevovaly také rodinné dvojice -manželské, rodičovské a sourozenecké, nechyběly dokonce bratrské trojice – k častým účastníkům patřili bratři Benešovi a Kalábovi. Alois, Jiří a Karel Benešovi zaznamenali dohromady 20 startů, nejvíce Karel 13. Alois, Jiří a Miloslav Kalábovi z Blažovic mají na svém kontě dokonce na tři desítky absolvovaných závodů, Miloslav stál dvakrát i na stupních vítězů za druhé (1974) a třetí (1977) místo – tehdy zaznamenal i pátý nejlepší čas historie 1:21:46.

Organizátoři
Za čtyři desítky let se jich vystřídalo rovněž několik desítek a bez jejich obětavé a nezištné práce – a někdy i vlastních prostředků – by závod nemohl tak dlouho existovat. Připomeňme zde alespoň některé z nich, kteří se kolem závodu pohybovali delší řádku let a odváděli podstatný díl organizační práce, často i s dalšími rodinnými příslušníky – i když zmínku by si zde nesporně zasloužili i mnozí další.
První místo patří nesporně zakladateli a dlouholetému řediteli a hlavnímu organizátorovi Františku Bartákovi (1931). Aktivní vytrvalec, trenér a činovník atletického oddílu dokázal na přelomu 60. a 70.let soustředit kolem sebe větší skupinu nadšenců, kteří mu účinně pomáhali vytvářet jeden z nejúspěšnějších běžeckých závodů brněnské atletické historie. Právě Brněnská pětadvacítka se stávala odrazovým můstkem k maratonským úspěchům řady brněnských běžců a běžkyň (Horáková, Martincová, Kocourek, Rusek, Baběrád ad.). Nesporné zásluhy má Barták i na vytvoření početné skupiny žabovřeských vytrvalců v 70.letech – od běžců vysoké výkonnosti až po ty, co běhají spíše pro kondici a radost. I z nich se rekrutovali Bartákovi spolupracovníci, mnohdy rovněž aktivní účastníci závodu. Někteří se kolem závodu pohybovali – s menšími přestávkami – až do posledních ročníků. František Barták v prvních pěti ročnících ještě startoval (nejlepší výkon v 1.ročníku 1:46:l9, kdy doběhl 14.), narůstající organizační úkoly však mu bránily v lepších výkonech a věnoval se proto nadále pouze zajišťování a řízení „svého“ závodu.
V prvních ročnících patřil k předním organizátorům ve funkci sekretáře sportovní redaktor a atlet Miloslav Vlašic. Od 6.ročníku po téměř deset let účinně pomáhal a zároveň závodil Jiří Neřima (1941), který absolvoval 7 ročníků (mezi 1973 až 1982, s nejlepším výkonem 1:36:26, 1975) a organizoval pak běžecké závody i v Adamově, kam se přestěhoval, až do své náhlé smrti v létě 1985. Od následujícího roku se pak Brněnská pětadvacítka běhala na jeho počest jako memoriál Jiřího Neřimy v kategorii veteránů – mužů nad 40 let. Dlouholetým organizátorem byl další bohužel předčasně zesnulý Jaroslav Pščolka (nejlépe ze tří ročníků 1:52:34, 1974). Oba dva přivedli k organizaci závodu i další členy svých rodin. Po většinu ročníků se o dopravní zajištění, včetně příslušných povolení a výborné spolupráce s policejními složkami, staral Zdeněk Dobeš ( 1:45:02,1977), lékařem závodů po dvě desetiletí byl doc. MUDr. Vladimír Dražil, CSc., mnohaletým organizátorem, vrchním rozhodčím a startérem RNDr. Petr Benda, před ním Jan Gottwald – a uvádět bychom mohli ještě řadu dalších jmen – Josef Lucký, Bařinkovi, Vespalcovi atd. atd. V 90.letech organizaci závodu řídila předsedkyně atletického oddílu Olga Novotná, po ní pak Radim Jetelina, který se na pořádání podílel už od 80. let..Téměř po celou dobu existence závodu vše potřebné na obrátce v Jinačovicích s místními Sokoly zajišťoval obětavý František Kučera. Po tři desetiletí (1972-2003) mezi organizátory působil – většinou jako sekretář a zároveň archivář závodu – také autor těchto řádků (jako běžec absolvoval 18 ročníků, nejlépe 1:42:23, 1976).

Trať
Vedla od počátku ze hřiště Sokola Žabovřesky „Pod lesem“ (alias Rosničky) přes Komín, Bystrc-Kníničky, Rozdrojovice do Jinačovic a zpět. Před pátým ročníkem byla úředně přeměřena a po zjištění, že byla asi o 800 m kratší než udávaných 25 km, prodloužena zejména posunutím otočky v Jinačovicích. K dalšímu úřednímu přeměření došlo po 11.ročníku s menší změnou trati, kterou si vyžádal rostoucí silniční provoz. Obrátka se z hlavní silnice na konci obce vrátila na smyčku kolem návsi, nastavilo se naopak v žabovřeských ulicích pod Wilsonovým lesem. Tato konečná podoba trati, při níž se po startu i při doběhu do cíle běželo ještě kolečko s rovinkou na atletickém oválu (asi 300 m), doznala v průběhu dalších ročníků jen občasných (asi ve třech případech) drobnějších změn, způsobených vesměs opravami komunikací v brněnských ulicích. Pořadatelé však důsledně dbali na dodržení příslušné délky – došlo jen k minimálnímu prodloužení, nikoliv zkrácení trati, a dosažené časy mohly být proto zahrnuty do historických tabulek Svým kopcovitým profilem patřila Brněnská pětadvacítka k nejobtížnějším tratím u nás. Nejnižší bod se nacházel asi kilometr po startu ve výšce 210 m n.m., nejvyšší za 10.km nad Rozdrojovicemi 325 m n.m, výškový rozdíl 115 m. Celkový součet stoupání byl 290 m, v první polovině trať více stoupala – součet stoupání 185 oproti 105 m na zpáteční cestě. Povrch byl převážně asfaltový, do 80.let byly místy na ulicích ještě kostky, postupně se komunikace lepšily. Velkým problémem však byl rostoucí dopravní ruch na poměrně frekventovaných silnicích, bezpečnost závodníků však pomáhali zajišťovat příslušníci dopravní policie.

Ceny
Vítěz závodu získával do dočasného držení věčně putovní křištálový pohár, věnovaný Sokolem Žabovřesky, na jehož pouzdru jsou připevněny štítky s vyrytými jmény vítězů a dosaženými výkony. Ke zvláštní putovní ceně pro nejlepšího závodníka pořádajícího oddílu přibyla v polovině 80.let ještě rovněž putovní cena po vítěze Memoriálu Jiřího Neřimy, kategorie veteránů nad 40 let. Nejlepší závodníci dostávali hodnotné věcné ceny, v dobách největšího rozmachu závodu obdrželi věcné ceny všichni, kdo závod dokončili, samozřejmostí byl i diplom s uvedeným časem. Po skončení závodu se konalo slavnostní vyhlášení výsledků a rozdílení cen v rámci společné večeře, obvykle ve Společenském domě „U Kozáků“ na Horově ulici, či v nedalekém Závodním klubu dopravy a spojů. Od tohoto společenského rámce se upustilo na počátku 90.let, organizace se zjednodušovala, ubývalo i věcných cen, naopak nejlepší v kategoriích dostávali menší finanční obnosy.

Historické tabulky
Kompletní historická tabulka s nejlepšími výkony všech účastníků (nepublikována, je součástí archivu) vznikla po jubilejním 10.ročníku. Po 20.ročníku vydali pořadatelé malou brožurku, která kromě stručné historie závodu, přehledu vítězů a počtu startujících v jednotlivých ročnících obsahovala rovněž přehled 113 nejlepších výkonů mužů (do hranice 1:32 hod.) z let 1972 až 1987 spolu s 10 nejlepšími časy z prvních 4 ročníků, kdy trať byla cca o 800 m kratší a výkony proto nebyly do historických tabulek zahrnuty, a kompletní přehled výkonů žen (21 jmen). O rok později byly doplněné historické tabulky (111 mužů a 22 žen ) spolu s přehledem vítězů, počtu účastníků, traťových rekordů všech kategorií apod. součástí rozšířených tištěných propozic 22.ročníku (1989). V těchto tabulkách došlo – vzhledem k bohužel klesající úrovni závodu – za dalších 18 let poměrně k málo změnám, zejména v první padesátce mužů. O nejvýraznější změnu se zasloužil ukrajinský běžec Andrej Danilov, který při svém vítězství v roce 2003 zaběhl čtvrtý nejlepší čas historie 1:21:40. Mezi první třicítku se dostali ještě na 22.místě Antonín Beránek z Techniky Brno (1990, 1:24:14) a 27. Pavel Novák z AC Čáslav (1996, 1:24:54), do další desítky 31. Pavel Baběrád, AAC Brno (1993, 1:25:04), 33. Petr Kadlec, 35. Libor Zřídkaveselý a 36. Petr Stanovský – kromě posledního, který skončil 2. v roce 1997 za Kadlecem, vesměs vítězové z 90.let. Do druhé padesátky se už dostalo pouze dalších 9 běžců z let 1989 – 1995, v posledních 11 letech už vůbec žádný!

PhDr.Jiří Vaněk